Zdravá společnost

Švec ušije boty, prodá je a koupí u sedláka mléko, máslo, mák na buchty pro děti. Sedlák si koupí u tkalce plátno na novou košili. Tkadlec pořídí dětem u ševce nové boty a ten koupí… Každý dělá, co umí, jeden pomáhá druhému a všichni jsou šťastní. Všichni cítí svoji důležitost, vědí, že jsou pro ostatní užiteční.

Dnes koupíme boty i košili odněkud z Číny a jídlo z opačného konce světa. Ševce, truhláře, tkalce nikdo nepotřebuje. Mizí i sedláci. Zůstali farmáři a dotace. Koho dokáže naplnit uspokojením, když za směnu namontuje tisíc stejných šroubků do tisíce nových aut, ale nemůže nikomu ukázat, tohle je moje práce? Pak se trápíme, proč mezi lidmi nic nefunguje. Rodiče se utrhují na děti, děti urážejí učitele, dojímají sladké příběhy v televizi nebo na facebooku. Kdo koho ještě potřebuje?

Včera navečer jsme byli v místním kostele na koncertě. Nikde žádný plakát, žádné články v  novinách, avšak hlavní chrámová loď velkého kostela plná. Koncert uspořádali dva mladí lidé, varhaník a zpěvačka, pro radost přátelům i sobě.

Hráli a zpívali adventní písně, také již koledy a známé písně, na které jsme v období Vánoc a koncem roku zvykli. S obdivuhodnou vroucností a citem přednesli v hodinovém koncertu známou adventní píseň Byla cesta, byla vyšlapaná, vánoční Tichou noc, Aleluja a řadu dalších skladeb.

Přemýšlíme, co uděláme pro ostatní, abychom také měli pocit, jako ten švec, truhlář, sedlák nebo ti dva mladí muzikanti, že nejsme na světě zbyteční. Že nás někdo potřebuje. S takovým pocitem se lépe žije.

pondělí 23. prosince 2019