Ve dvaaosmdesáti se prochází na internetu po Evropských metropolích (71)

V článku 50 z 5. března letošního roku jsme psali o naší obdivuhodné známé, která si ve věku 82 let pořídila počítač, naučila se s ním zacházet a po internetu komunikuje s celou rodinou a užívá jeho dalších předností. Tento týden jsme od ní dostali následující dopis:

„Ještě se musím pochlubit s tím, co najdu na YouTube. Už jsem se „prošla“ po Benátkách i po Římě. Dokonce i v Bazilice sv. Petra jsem byla. Jsou to asi videa, která natočil nějaký turista, protože zašel i do uliček ne tak atraktivních. Je vidět, jak Benátky chátrají, co tam je opuštěných paláců, doslova „vybydlených“.

Také v Římě jsem se „prošla“ po „Španělských“ schodech. Zrovna tak uličky, kam turisté tak moc nechodí, jsou neudržované, spousta malých krámků zavřených, všude sám sprej. Nejsou to staré záznamy, je to z letošního roku, někdy z května nebo z června.

V Benátkách chodí v roušce na obličeji jen někdo, v Římě ji má víc lidí. V Římě ale ta „hrůza“. Po obou stranách ulic zaparkovaná auta, hodně motorek a nejnověji koloběžky, které se doslova „válí“ všude po ulicích. V obou městech davy turistů. V Benátkách na rozdíl oproti Římu samozřejmě auta ani motorky, ani motorové koloběžky nejsou, protože tam jsou všude schody. Když se kamkoli přechází, tak po schodech. Jinak se lidé dopravují pochopitelně po vodě.

A ještě se musím něčím „pochlubit“. Dnes jsem si uvařila omáčku, kterou jsem ve svých letech vařila poprvé. Recept jsem slyšela v rádiu. Je hlavně z celeru, trochu připomíná chuť svíčkové. Jsou k tomu kuřecí prsní řízky. A ještě něco jsem dnes udělala poprvé!! Telefonicky jsem si teď navečer objednala Pizzu. Oni ji rozváží, tak mě ji asi po půlhodině od objednání přivezli ještě téměř horkou. Je docela dobrá, už jsem si vzala k večeři.“

Musíme se přiznat, že svými „objevy“ překvapila i nás. A to jsme měli obavy, když jí loni zemřel manžel, který vždy všechno organizoval a zařizoval, že zůstane sedět doma a čekat, až přijde konec. Jsme na ni hrdí a šťastní, že známe člověka, který ani ve věku přes 80 let nesedí a jen nekouká na televizi, ale žijetak, jak mu zdraví a okolnosti dovolují.

Jsme si jisti, že se nad tímto dopisem máme každý o čem nad sebou zamyslet. Řekněme si upřímně – je toho tolik, co ještě zvládneme, co ještě můžeme pro sebe udělat a čím třeba ulehčit život druhým. Jsme přesvědčeni, že každý můžeme něco ve svém životě změnit. Kdo by nestál o to, žít třeba jen rok déle a ještě si tuto krásnou zemi vychutnat, nebýt jen na obtíž druhým, ale sám přispět ke své radosti a k pohodě ostatních.

Zakladatel skautingu Baden-Powell řekl: „Pokusme se zanechat tento svět o trochu lepším, než jaký byl, když jsme na něj přišli.“ Jsme oba s Lidunkou přesvědčeni, že na to máme každý v jakémkoli věku. A děkujeme vám všem, že to sdílíte s námi.

pátek 30 července 2021
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *