Také církve to dnes mají náročné (25)

Byli jsme v Adršpachu. Určitě jste viděli v televizi nebo slyšeli v rádiu o davech lidí, dychtivých návštěvy v Adršpašských skalách. A to se skrz Teplice nad Metují do Adršpachu projet nedá, protože tam opravují silnici. Přesto ráno kolem půl deváté, kdy jsme tam dorazili vláčkem z Teplic my, bylo již první parkoviště z pěti skoro plné. I z našeho vláčku, jeden vagón z Teplického nádraží, spěchali všichni k pokladně do skal. My šli na druhou stranu, protože jet do Adršpachu v létě není pro poličáka nebo broumováka už několik let dobrý nápad. Můžeme tam přeci kdykoli jindy, až tam nebudou takové davy lidí.

Ještě jsme v jednom ze stánků nedaleko nádraží zažili příjemnou příhodu. Zapomněli jsme si doma nůž na namazání pomazánky a tak jsme si chtěli koupit nějaký mražený výrobek na dřívku, které bychom pak takto použili. Lidunka prohlížela mrazák a já jen tak řekl, že ani nepotřebujeme ten nanuk jako to dřívko. Prodavačka nám hned nabídla a podala plastový nůž, jaký se dává k jídlu. Přišlo nám to milé. A vydali jsme se směrem ke Křížovému vrchu s cílem Zdoňov a zřícenina kostelíčka ze 17. století vysoko nad vesnicí.

Z výletu máme pár obrázků, které někdy promítneme. Cesta byla celkem pohodlná, asi 8 km s převýšením 200 m, jen na dvou místech bylo stoupání jako do střechy. Jedno také na cestě zpátky. Když jsme pomalu lezli nahoru, tu se vedle nás ozvalo slabým hláskem „dobrý den“ a dívenka jako proutek, něco mezi 15 a 18, nás předešla. Vzhledem k naší pomalé chůzi se dá říct, že předběhla. V té chvíli jsem si uvědomil, že i kdybych chtěl a Lidunku nechal jít pomalu, už bych jí nestačil. Že by již byla léta tady?

Při návštěvě výstavy v kostele Vzkříšení ve Velké Vsi začátkem týdne jsme si uvědomili, jak to dnes mají církve u nás složité. Zejména protestantské, které nikdy neměly žádné velké majetky, lesy nebo polnosti jako katolíci, a dnes žijí jen z příjmů členů svých sborů. Evangelíci to řeší, jak jsme snad správně pochopili, 5% odvodem z měsíčního příjmu, například z důchodu, broumovští „husité“ sbírkou po 500 korunách. Někdo dá, někdo nedá. Zatím se, i když v nevelkých počtech scházejí, aby praktikovali svoji víru.

Kostel Vzkříšení v Broumově Velké Vsi si postavili broumovští evangelíci na počátku minulého století. Jeho osud po válce by zabral několik stránek. Dnes je majetkem broumovské Diakonie a využíván Církví československou husitskou. Nás tam pozvala husitská farářka na výstavu. Církev husitská letos oslavuje sté výročí a k této události vytvořila v Hradci putovní výstavu. Nainstaloval ji královéhradecký biskup se svojí ženou. Výstava se velice líbila také dětem, které zde našly mnoho příležitostí si pohrát úplně jinak, než na počítači nebo někdy třeba i ve školce.

Díky farářce je aktivita této církve jen o několika aktivních členech neobyčejně pestrá. Jenom o prázdninách pořádali již devátou „Pouť pro pravdu s Mistrem Janem“, jitřní setkávání v klášterní zahradě v Broumově a později u Husova sboru, „rozcvičky“ pro duchovní obnovu. My jdeme v neděli na oslavy 35. výročí otevření sborového domu Českobratrské církve evangelické v Broumově a příště podáme zprávu.

Na závěr drobná událost z našeho okolí. Asi před rokem způsobil zeť naší známé v opilosti dopravní nehodu. Soudy, odškodné a další výdaje nabyly vražednou výši. Půjčila si peníze a téměř všechno za mladé zaplatila. Když se nedávno dovolila upomenout o splácení, dověděla se od dcery: „Tak to jsi nám, maminko, s těmi penězi pěkně zavařila“. Není to výjimečné. K čemu jsou oběti, které se nakonec obrátí proti nám? Třeba pro naši pýchu?

pátek 28. srpna 2020