Příručka nositele dobrých zpráv

Dalších 200 zpráv najdete na podstránce "Svědectví"

 

Kouzlo velehor

Byli jsme po mnoha letech pár dnů ve Vysokých Tatrách.  Mezi tím na horách v Česku a v Řecku. Nebyli jsme v Alpách. Avšak to, co jsem procítil ve Vysokých Tatrách nedovedu s ničím, co jsem viděl jinde, nedá porovnat.

Hory tu působí „laskavou dravostí“, kouzlem stálých proměn. Nejen se změnami osvětlení a počasí, ale jakoby dýchaly a žily životem, který jsme zvyklí připisovat jen „živým“ věcem.

Mám pocit, jakoby žádná „neživá“ příroda neexistovala. Otázku, zda mají svůj život nebo jsou jen oživovány bytostmi, které tam žijí, nedovedu zodpovědět 🙂

sobota 1. září 2018                                                                                                      NAHORU

poslední Článek "Cokoli, jen na potkání nestřílet" ze středy 19. září 2018  zde

esej "Vlastivědná vycházka" jsem vložil v neděli 29. července sem

 

1400 km ročně

Chodíme pěšky. Dáno jednak tím, že nám nic jiného nezbývá, když chceme mimo domov, jednak jsme objevili, že nám tento druh pohybu „dělá dobře“.

Když jsme se loni před Vánoci rozhodli, že půjdeme každý den na procházku, protože jsme si všimli, že i 3 dny nevytáhneme paty z baráku, dostali jsme jako dárek krokoměr. Říkáme mu „chodítko“ Chodí s námi všude mimo dům, vypínáme jej v obchodě nebo v dopravních prostředcích.

Za půl roku jsme udělali víc než milion kroků a ušli kolem 700 kilometrů. Kdo by to řek?

středa 22.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Cíl pro 75+

Potkali jsme na zastávce autobusu mladou dívku, jela kousek s námi. Sama nás oslovila, myslela si, že jsme cizinci. Rozloučila se přáním, „abychom byli šťastní, protože život je super, když máte 17“ a zářivě se smála. Nestačil jsem jí říct, že i když máme 75+. Přestože vydělat hodně peněz, abychom mohli investovat do svého rozvoje, jak si to přála ona, už není našim prvořadým cílem.

Co je tedy naším cílem, když je nám 75+? Být zdravý, mít dobré vtahy v rodině a pár opravdových přátel. Co chtít víc? Peníze?

sobota 18.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

300 článků

Včera jsem vyvěsil na stránku „Svědectví II“ na tomto webu třístý článek. Mělo by se slavit, avšak nebude. Nevím, kam dál. Zatím se tu občas objeví nový článek.

Nemám období vhodné na změny nebo rozhodování. Chystáme se na Slovensko, zanedlouho na naše podzimní putování do Žďárských vrchů. Až se vrátíme, bude říjen a to už budu vědět.

Zatím děkuji za přízeň. Budu vděčný za pár řádků na kterýkoli z mailů, které na mne máte. Teď nejlíp na slunecni.paseka@seznam.cz nebo velmi.brou@seznam.cz .

Když budete chtít starší příspěvky, pak na podstránce „Svědectví“.

středa 15.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Mirabelky

Zdá se mi, že letos budou Vánoce v listopadu. Příroda někam pospíchá. Že žloutnou stromy, může být suchem. Avšak už jsme měli švestkové knedlíky a to je neklamný příznak končícího léta. V mém dětství končilo s prázdninami, začátkem školního roku.

Díky té „splašené“ přírodě jsme si letos nestihli udělat rybízovou marmeládu. Přijeli jsme z Řecka a bylo po rybízu. Nedávno jsme si všimli kolem cesty spousty mirabelek. K tomu cukr, nějaké přísady, trocha práce a je také výborná marmeláda.

Myslím si, že k nám už mohou Vánoce přijít 🙂 .

úterý 14.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Hrozná vedra

Je léto a je teplo. Neslyšel jsem jediný hlas, který by si současná vedra chválil. Nejpozitivnější hlášku jsem dostal mailem: „Nadáváte na hnusné vedro? Potěšíme vás. Už jen 16 týdnů a je tu ta hnusná zima.“

Jeden z příjemných důsledků krásného počasí jsou „vytopené“ kostely. Včera jsme v jednom takovém byli na hornovém koncertě. Ze slušnosti dlouhé kalhoty, ale krátký rukáv jsem si neodpustil. Prostředí vyhřátého kostela umocněné nádhernou výzdobou z 18. století a překrásná hudba.

Při odchodu jsem si vzpomněl na natažené ruce žebráků v Řecku.

sobota 11.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Nauka o světě

Na přednášce o ionské kosmologii jsem sice vůbec nic nepochopil, ale byl jsem inspirován k touze, připamatovat si několik myšlenek z období začátků úvah, o kterých dnes můžeme hovořit jako o vědeckých.

Na počátku „vědeckého“ zkoumání či přesněji myšlení stál Thales z Milétu, Řeky nazýván „otec vědy“. Bylo to někdy na přelomu 5. a 6. století př. Kristem. Předpověděl zatmění slunce, vypočetl výšku pyramid… Kromě znalosti Thaletovy věty se mi vybavil jeho postřeh, že nejobtížnější je poznat sebe sama, nejsnadnější je poradit druhým.

Obdivuhodné, jak dokázali lidé kdysi myslet.

pátek 10.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Správné rozhodnutí

Ve čtrnácti jsem, jako ostatní mí spolužáci, stál před rozhodnutím, co dál. Tenkrát trvala povinná školní docházka jenom 8 let. Protože jsem měl moudré rodiče, v tom věku ještě rozhodovali za mě. Je známo, že nechat dítě předčasně rozhodovat o důležitých věcech, korumpuje jeho myšlení a vede k nenapravitelným poruchám, projevujícím se pak celý život.

Můj otec tehdy prohlásil: „Rukama se neuživíš. Uděláš maturitu a pak si můžeš dělat, co budeš chtít“. Dnes mi soused otevřel zabouchnutý sklep. Snažil jsem se 2 dny, on byl hotov během 20 minut.

čtvrtek 9.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Meze tolerance

Je mnoho věcí, které by se mi nelíbily, kdybych si to připustil. Avšak respektuji SMSky místo rozhovoru, ignorování chování vlastních dětí, neznalost slov prosím a děkuji, o dobrý den nehovořím. Prostě takový je svět.

Měli jsme 2 roky sytě červenou koupelnu. Nelíbilo se nám to, avšak jako vkus předchozích nájemníků jsme to tolerovali. Až už to nějak nešlo, koupelnu jsme přemalovali na světle meruňkovou.

Nejen koupelna, ale celý byt se rozzářil, cítíme se líp.

Zůstanu tolerantní k názorům druhých, avšak asi se jim budu víc vyhýbat, když mi tolik škodí.

středa 8.  srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Máme vymalováno

Vymalovali jsme koupelnu. A jako vždy, když něco uděláme, oslavujeme.

Dva roky od nastěhování jsme měli po předchozích nájemnících koupelnu sytě červenou. Měli jsme také sytě červenou ložnici, ale tu jsme přemalovali ještě před nastěhováním.

Přemalovali jsme tedy sytě červenou na světlounce meruňkovou. Je krásná. Ovšem pro mne zážitek, protože ložnici jsem „přetíral“ podle rad prodavače 4 krát, než jsem tu hroznou barvu překryl. Tentokrát jsem koupil barvu levně podle své intuice a stačil jeden nátěr.

Prý nakupujte u odborníků. Ovšem nesmějí být lační zisku. Ta barva byla dvakrát dražší.

úterý 7 srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Co dal týden

Minulý týden jsme absolvovali několik zajímavých setkání. K nejpříjemnějším patřila návštěva u přátel nedaleko Kladrub. Měli jsme štěstí a ve výběhu viděli Kladrubské koně.

Nejvíc nás „zahřál“ koncert v  kostele. Poprvé v životě jsme seděli v první řadě. Nebylo to vůbec „ono“, protože je ještě slyšet každý nástroj zvlášť, klavír housle, violoncello. Ovšem pozorovat pohyby, tváře muzikantů, jak hudbu cítí…

Zajímavá byla přednáška, vlastně kázání na jiném festivalu, kde se už tradičně povídá o věcech, spojených s křesťanskou vírou. Je dobré si občas připomenout jiný pohled na svět.

pondělí 6 srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Jiné předurčení

V kostele na koncertě hudebního festivalu. Je úsměvné pozorovat faráře, který většinu koncerty ve svých kostelech uvádí, jak je šťastný, že má konečně plný kostel. A tentokrát bylo opravdu „narváno“.

Kostely. Dnes svědkové minulosti, kdy se lidé ještě emancipovali od tisíciletého područenství ideologií, které je svazovaly. I když se s nabytou svobodou ducha teprve učíme žít, nádherná hudba v krásném prostoru nám ve snahách o jiné nahlížení světa pomáhá. I když v prostoru, určeném jiným rituálům.

Hudba i prostor jsou dokladem velikosti ducha, který nabízí radost.

neděle 5 srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Postižené generace

Cestoval jsem v kupé se staršími manželi a dvěma mladšími lidmi s asi 8letým synem. Prsty mu po displeji smartphonu jenom hrály. Ničeho jiného si nevšímal. Pán kluka pozoroval. Nakonec oběma mladým domlouval.

„Také máme syna, přes třicet. Nikdy nic nemusel, všechno jsme mu dali, vysokoškolské vzdělání a peníze, když se oženil. Za dva roky se rozvedl, o svoji dcerku nedbá, nepracuje. Dlouho jsme ho podporovali, ale nemělo to smysl.

Navazuje krátkodobé známosti, které vyjídá a mámí z nich peníze. Myslí jen na sebe. Pozoruji vašeho kluka, připomíná mi syna…“

sobota 4 srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Zázrak bytí

Někdy se věci prostě dějí. Zdánlivě bez našeho vlivu, jakoby nám někdo jiný podstrkoval příležitosti, pobízel, abychom něco udělali. Někdy v těchto situacích nevím „cos tím“.

V Řecku jsme sbírali mušle pro babičky, za kterými tu v Česku občas chodíme. Moc pestrý výběr nebyl, jen takové obyčejné, hladké, většinou bílé. Tu se u mé nohy objevila ta nejkrásnější mušle, jakou jsem viděl. Asi mi ji poslal sám Poseidon.

Zajímavá byla ještě jedna věc. I kamínek, který se snažíte vzít z vody, hned mizí ve vlnách. Mušle na mne čekala.

pátek 3. srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Na přednášce

Na přednášku jsme vstávali ve 4 hodiny, hodinu a půl jeli autobusem, kus šli pěšky. Kněz, člověk po padesátce, vzdělaný člověk, který promýšlí otázky života a dovede své postřehy srozumitelně tlumočit. V tričku, s dlouhými prořídlými vlasy, zahrál na kytaru a anglicky zazpíval. Hovořil hodinu a pak moudře zodpovídal dotazy.

Na cestě zpět na nás čekala laskavá žena, aby nám „jen tak“ podala ruku a řekla pár milých slov.

Krásný den. I když procházka při teplotě přes 30 stupňů za plného slunce, s výborným obědem ve známé hospodě, byla náročná.

čtvrtek 2. srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Proti vedru II

Našel jsem dva další způsoby, jak přežít vedra, která jsou teď pro mnohé vražedná.

První jsem okoukal od místního bezdomovce, spíš pobudy, protože bydlí v nedaleké vesnici. Už ráno sedí někde na lavičce poblíž lidí ve stínu, kalhoty vyhrnuté po kolena, později i rukávy, a během dne se posouvá po stínu tam, kde aspoň trochu pofukuje.

Druhou metodu jenom připomínám starou moudrostí: cokoli pozoruješ a proti čemu bojuješ, roste. V Řecku jsme se naučili být za slunce a teplo vděčn9. Přes poledne usneme na písku, bez spálenin a úpalu.

středa 1. srpna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Jak na vedra

„Způsob“ letošního léta si pamatuji z dětství. Celé prázdniny v trenýrkách, pusa věčně umazaná od borůvek, malin, lesních jahod. Za teplých večerů se hezky procházelo ve dvou kolem rybníka.

Dnes teplo, zvlášť ve vyhřátém paneláku, vadí. Našel jsem, jak na to.

Ráno mezi 6:30 a 8:00 sedneme do autobusu a necháme se zavést někam, kde jsou lesy, potůček. Tam jsme až do odpoledne. Mezi tím ujdeme pár kilometrů, posedíme někde ve stínu, třeba se zastavíme na jídlo. Pak se vracíme se domů.

26 stupňů v bytě už není tolik nepříjemných.

úterý 31. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Duše a příroda

Vrátíte se domů z nějaké delší procházky lesem společně s milými lidmi, s milovanou partnerkou. Prožili jste pár hodin v prostředí, které vás inspirovalo krásou, pestrostí a neobvyklými rostlinami.

Uvaříte si kávu, posadíte se do křesla a povídáte si. Jeden z vás zmlkne. A najednou to cítíte oba. Něco je jinak. Starosti zmizely, a když, tak jsou neskutečné. Mezi vámi se vytvořilo cosi, co třeba zažíváte denně nebo co jste dlouho nezažili. Je to však krásné, něžné, láskyplné, to něco.

Jsme výsledkem toho, nač jsme mysleli. Jsme stvořeni myšlenkou.

pondělí 30. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Vycházka

Projít se známými i méně známými místy ve svém okolí s průvodci, znalými nejen prostředí, ale i všeho co v přírodě kolem existuje, jsem dosud neměl možnost. Je to zážitek velmi podnětný.

Například jsem se dozvěděl, že pro ochranu starých stromů se svazují silné větve „na volno“ silnými lany, aby při větru nedošlo k jejich odlomení od kmene. Nebo „uviděl“ neuvěřitelných dvacet druhů rostlin na deseti metrech podél pěšinky, vyšlapané lesní zvěří. Normálně vidím tak jaterník, a to prý je něco jiného, nebo nějakou trávu.

Budu vnímat okolí ještě pozorněji.

neděle 29. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Původ člověka

Jeden opelichaný vtip ze života. Na vesnici přijel velevážený profesor potlačovat víru v Boha a vypravoval, jak člověk vznikl z opice. Děda, co seděl nejblíže, vytáhl z huby fajfku a rozvážně řekl: „dívaja se na Vás, pán profesór, člověk by temu věříl“.

Učitelka ve škole demonstruje dětem na kapce oleje ve vodě mícháním tenkou jehlou, jak vznikla sluneční soustava. Z kapky se oddělují malé kuličky, prý planety nebo jiné galaxie. Pepíček se zeptá: „kdo byl ten míchač?“.

Nejen nevzdělaní lidé hovoří o neandrtálci jako lidském předkovi.

Proč stále popíráme stvoření?

sobota 28. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Jsme různí

Znám člověka, který umí myslet a jednat tak, že z toho mají užitek i druzí. Nebýt toho, že mu ostatní jeho schopnosti závidí, mohl by pomáhat a být užitečný ještě víc.

Na druhé straně jsou lidé, kteří vidí jenom sebe a když takový člověk může cokoli ovlivňovat, vyšplhá na místo vedoucího, jde všechno šejdrem. Zdravý rozum je otráven ješitností a nadutostí a láska k lidem a soucítění zahnány do kouta. Smutné je, že z těch prvních vím snad o dvou nebo třech. Ty druhé potkávám na každém kroku.

pátek 27. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Útok na svobodu

Nevím, jak je to dávno, co jakýsi chytrák vymyslel pitný režim. 3,5 litru vody denně, abychom byli zdraví. Miliardy, které jsme dosud vyhodili a ještě vydáme pro úplnou pitomost. Snad to těm, kdo této hloupé propagaci podlehli, aspoň neškodí. Zcela jistě to prospívá oněm, co balenou vodu „vyrábějí“ a prodávají.

Další vymyšlenost je ještě nebezpečnější, protože nás zbavuje nejen naší přirozenosti, ale i svobody. „Chytrá láhev“, upozorňující na pitný režim. Koupíme babičce a dědečkovi, aby se nezapomněli napít. Protože jsou tak blbí, že nepoznají, když mají žízeň.

čtvrtek 26. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Být ve střehu

Když sleduji chování korporací i některých jednotlivců, poslouchám strašidelné prognózy, přijde mi, že je to na světě velice dobře zařízeno. Marketing, zaměřený na kšeft (zaváháte a někdo vás obere), nás nutí žít vědomě. A to je dobře.

Nespočetně lidí doplatilo na nepozornost při podepisování smlouvy. Nepoctivci se našli nejen mezi obchodníky vždy, ovšem pokud si nedáte pozor, okradou vás i na internetu.

Kamarádka má „běhací“ sluchátka. Stačí podržet tlačítko zapínání malinko déle a už sama vytáčejí posledně volané číslo. Korunka ke korunce… Někdy je ta lumpárna zcela neprůhledná

středa 25. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Reminiscence

Vyšel jsem, poprvé po návratu z Řecka, nad naše městečko. Ještě s obrazy Velkého a Malého Olympu a zamženého obzoru nekonečné mořské hladiny v očích jsem se rozhlížel po zcela jiné krajině. Jak se za těch 6 týdnů změnila. Nebo jsem se trochu pozměnil já?

Bor, Hejšovina, Polické a Broumovské stěny, Teplické skály a v dáli Javoří hory. Domov, vlast. Kdo ještě dnes v sobě obrazy těchto pojmů nosí, kdo na ně při rozhodování o svém životě ještě myslí?

Cítím však, že duch krajiny tady i tam pozornost člověka potřebuje.

úterý 24. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Poslední příběh z Řecka

Řecká kočka. Nikdo ji nekrmí, pobývá tam, kde poblíž někdo něco občas vyhodí nebo ji zrovna nenakopne. Kolem našeho apartmánu se potulovala, co jsme přijeli. Našla si Lidunku a chodila se za ní mazlit. Lidunka říkala, že čeká koťata.

Den před odjezdem hrozný křik a naše kočka hnala cizí rezavou kočku až na silnici. Zmizela někde pod schodištěm. Lidunce to nedalo a šla se podívat. Tam, v nepřístupném místě, „naše“ Minda klidně ležela, podívala se na Lidunku jedním okem a dál spokojeně předla. Kolem ní ležela tři ještě slepá koťata.

neděle 22. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Konec sladkého života

Zítra ráno pojedeme na kolech naposledy k moři, vypijeme poslední kávu s našimi milými hostiteli a již 13 let domácími. Pak na vlak do Soluně, dál autobusem, po Česku do našeho českého „domů“.

Těžko se nám odchází, ale čekají nás další krásná setkání s přáteli, noví lidé a spousta zajímavostí. I nějaké drobné povinnosti, na které se těšíme.

Náš sladký život bez starostí a problémů může pokračovat.

Teď vážně: všechno jsem si to vymyslel. Život je těžký a plný neřešitelných problémů, lidé zlí. Kdo přijal takovou filosofii, má skutečně problém.

středa 18. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Úraz

Dnes ráno, když Lidunku předjíždělo na velice úzké cestě od moře mezi penziony auto, spadla. Narazila si nárt. Za dvě hodiny se nemohla na nohu ani postavit.

Před 4 lety si tu podobnou „náhodou“ zlomila lýtkovou kost a měla 6 týdnů nechodící sádru. Opět jsem se polekal.

Za léta, co jsme spolu, jsme si zvykli hledat pomoc nejdřív jeden u druhého. Lidunka věřila, že to spravíme. A její vírou a mými šikovnými ručičkami se to podařilo. Další ráno jsme už byli opět na kolech u moře.

úterý 17. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

V rokli

Za plného dopoledního slunce jsme se vypravili řečištěm, kudy se na jaře valí vody z Olympu tak silně, že posouvají několikametrové balvany a vymílají nová koryta. Teď je tu klid, slyšet cikády a v písku a štěrku rostou bylinky, které omamně voní.

Mířili jsme do rokle, zarostlé platany, vyschlé, avšak stále vlhké. Při nevinném zakopnutí mi „ulítla“ podrážka na ne nejnovějších „plátěnkách“ a museli jsme se vrátit.

Obdiv k zázrakům života, deroucího se na slunečním žáru z naprosto vyschlého, rozžhaveného písku a omamně vonícího, mám navždy  

pondělí 16. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Psův kamarád

Frekventovaná, dobře osvětlená ulice řeckého letoviska, plná lidí. Najednou mi někdo lehce ťukne do ruky a vedle mne se objevil krásný pes neurčité rasy. Na moment se mi zadíval do očí s otázkou „půjdeme spolu?“

Rychle jsem uhnul pohledem, protože to znám. Kdysi se k nám takto přidružila krásná bílá fena. Tenkrát jsem pohledem neuhnul a ona si nás „přivlastnila“. Chodila s námi celý večer, dokonce odháněla z dohledu ostatní psy.

Jak se dívala, když jsme jí mizeli do podchodu, kam se za námi bála, si pamatuji dodnes.

neděle 15. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Domácí mazlíčci

Kočku nebo psa jako domácího mazlíčka si v Řecku nedovedu představit. Řecké dítě kotě nepohladí a když, tak nohou. Přesto i tady již vídáváme psy na vodítku, jejich život v domácnosti si však nedovedu představit.

Kočky jsou jen trpěny. Dospělé žijí většinou ze zbytků, které si někde najdou. I když jsou k dostání granule, i tady jsou obchody s psími a kočičími pamlsky.

My jsme trochu falešní. Na jedné straně se muchláme se psy a na ulici kopneme do člověka. S jedním ani druhým jsem se v Řecku nesetkal.

sobota 14. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Místní speciality

Do polévek zavařujeme ledaco. Od lněného semínka, které zeleninovou polévku zvláštním způsobem „zahustí“, přes nudle až třeba po játrové knedlíčky.  V Řecku dělají výbornou zavářku z ovčí nebo kozí fety. Hospodyně ji připravuji teď v létě, protože se musí dokonale usušit na slunci. Tak je plná nejen chutí, ale i slunce a vydrží celou zimu.

Trachana lze dnes koupit v obchodě. Pochybuji, že je sušené na sluníčku, jak to dělá tu v Řecku naše paní domácí. Řecké tzatziky v Česku také neuděláte, protože místo jogurtu i okurek máte pouze náhražky.

pátek 13. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

"Kvákání" cikád

Při první dlouhodobé návštěvě Řecka jsme si každý koupili  kolo a  jsme ještě nevěděli, kam jet, jezdili jsme od moře k horám. Ve výšce 330 m n.m. bylo napajedlo pro ovce, tenkrát na jaře plné žabiček. Když jsme k němu asi potřetí zespoda přijížděli a slyšeli ohlušující křik, mysleli jsme, že to kvákají žáby.

Až po chvíli jsme pochopili, že zdrojem toho rámusu nejsou žabičky, ale cikády. Oteplilo se a kolem rostou platany, ideální prostředí pro cikády. Dnes je dokážeme v osvěžujícím vlhkém stínu platanů poslouchat celé hodiny.

čtvrtek 12. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Světový pokrok

Na koupání asi 25 km od našeho apartmánu jezdíme na kolech kolem pekařství, kde dělají výbornou pitu se sýrem. Kdysi měli otevřeno pár hodin ráno a večer a dvě prodavačky, které měly čas si s námi popovídat. Venku před krámem na plném dopoledním slunci býval stoleček a dvě stoličky.

Později přidali cukrárnu, dělají výborné zákusky, dnes je tu prodavaček šest, venku pod zásuvnou střechou i proti dešti 8 stolečků a dveře se netrhnou. Povídat si s námi neměl kdo. Kde je náš starý svět, tak blízký srdci ještě před několika lety?

středa 11. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Cukrárna

Řecké kafe není nápoj, který trhá srdce, ale lahodný nektar, co člověka naladí na sladké prožívání přítomnost i následujících chvil. I proto nevadí 5 nebo více káv za den.

Dneska jsme si k nim dali řecký zákusek. Kávu tu už za 15 korun nepořídíme, pokud si ji neuvaříme doma, avšak zákusek se dá klidně za 2 eura koupit. Jeho účinek je nejen pro našince mnohem pronikavější než káva.

Nejen „jde přímo do ledvin“, jak říkal Kája Mařík, ale vytvoří v duši takovou pohodu, že se cítí jako v nebi.

úterý 10. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Klimatické změny

První roky našich půlročních pobytů v Řecku jsme přes léto vůbec nevnímali jiné počasí než slunečno a krásně teplo. Až později jsme dokázali rozlišit, že dopoledne jsou hory úplně jasné, kolem oběda se začnou tvořit na Olympu mraky a zůstane to tak do večera, kdy se opět vyjasní. U moře je krásně pořád.

Nikdy jsme nezaznamenali, jako letos, že by tu v červenci tři dny po sobě pršelo. Silný letní déšť doprovázený bouřkou vyžene lidi z pláže a namočí písek. Protože je stále teplo, za dvacet minut se opět koupou.

pondělí 9. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Ranní potěšení

Dnes jsme se byli koupat na nejlidnatější pláži letoviska, v centru hotelů a penzionů. Bylo však brzo, jen občas nějaký milovník krásných rán jako my.

Na cestě kolem pláže nás kdosi hlasitě zdraví. Pekař, k němuž chodíme nakupovat. Hned nás pozval na ranní kávu, aby se nám takto „nenápadně“, jak to dovedou Řekově, pochlubil obchodem, který tu na pláži už dva roky má.

Je to národní vlastnost Řeků. Být svobodný a hrdý, nežebrat, postarat se sebe. Ten pekař nespí, rozváží své výrobky, žena od rána do večera prodává. Syn studuje.

neděle 8. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Na Olymp

Přijely za námi dvě mladé ženy, aby využily příležitosti a podívaly se na Olymp. První den ušly 30 km do výšky 2 100 m n.m., druhý 25 kilometrů nahoru a zpět do letoviska. Kousek se svezly autem.

Kolem 18 hodiny došly k chatě, spíš boudě, kde mylně předpokládaly nocleh. Mohly se vrátit skoro 20 km domů nebo stoupat ještě 600 výškových metrů nahoru. Na chatu dorazily ve 21:30, osprchovaly se studenou vodou z Olympu a ráno vylezly na vrchol Mytikasu ve výšce 2813 m n.m. Zážitek prý na celý život.

sobota 7. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Ohleduplnost

Dnes už nepostáváme na křižovatce, abychom se dočkali nějakého „ťuky-ťuk“ nebo bouračky. Za celá léta jsme nic takového neviděli. Ovšem dopravní situace tak roztodivné, s tak nezvyklým řešením, že nechápeme.

Do křižovatky úzkých silnic, tak na jedno a půl auta, vjedou současně čtyři řidiči. Jestli čekáte, že to někdo nezvládne a nabourá, zbytečně. Za pomoci klaksonů, někdy hlasitějšího slova, se všechno v pár minutách vyřeší. A ostatní, přímo nezúčastnění, trpělivě čekají. Pro Čecha nepředstavitelné.

Také jsme viděli, jak řidička vytlačila z jednosměrky do protisměru velké nákladní auto. Obdivuhodné.

pátek 6. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Kola jen pro děti

Po cestě na místo, kde se koupeme, jsem si dnes uvědomil, jak se tu zvětšil provoz na silnici a změnilo se chování řidičů.

Příčin je spousta. Před lety jsme nepotkali cyklistu. Na kolech jezdily malé děti a my dva. Když jsme chtěli koupit dámské kolo, prodavač nám řekl, že Řekyně nejezdí na kole. Jezdí na skútru nebo v autě. Platí to pořád, jezdí však už i na kolech. Zatím na nich nevozí děti. Na skútru třeba tři najednou.

Řidiči jsou stále ohleduplní, i když to vypadá hodně jinak, než v Česku.

čtvrtek 5. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Nemám čas

Jedno z nejsmutnějších rčení. Někdy výmluva, většinou vyjádření vlastního pocitu. Lidem, kteří to používají, se vyhýbám.

Bylo to před lety. Jeden náš známý Řek, podnikatel, velmi dobře mluvící česky, nás pozval na ranní kávu. Když jsme asi o 5 minut pozdě přišli, měl před sebou tři hrnky s nasypanou českou kávou, (paní domácí říká šutr) a netrpělivě kouřil. Kdykoli pak zazvonil telefon, řekl vždy asi 5 slov a položil. Zajímalo nás, co to říká. „Teď piju s přáteli kávu, zavolej za hodinu“.

Od té doby mi „nemám čas“ zní vulgárně.

středa 4. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Hodnocení žáků

Na řeckých školách se připravuje změna klasifikační stupnice. Místo dosavadních 20, nejlepší je dvacátý stupeň, nejhorší stupeň jedna, se zavádí čtyřstupňová klasifikace. Tedy nikoli 20 bodů., ale 20 stupňů. Nejlepší není, kdo nasbírá nejvíc bodů, ale kdo vystoupá na nejvyšší stupeň.

Navrhuje se zavést slovní hodnocení. Výborný, velmi dobrý, dobrý, skoro dobrý. Za povšimnutí stojí drobný rozdíl čtvrtého stupně proti naší stupnici. Ne vyhovující, ale skoro dobrý.

Učitelka, která tu je na dovolené, mne upozornila, že chybí „nevyhovující“. Řekům, zdá se, nechybí. Která lidská bytost je nevyhovující, komu člověk nevyhovuje?

úterý 3. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Jak zpomalit auto

Po silném dešti se na silnici vytvoří tu a tam obrovská kaluž, která se dá jedině „přeplavat“. Díky slunci však většinou během pár hodin zmizí. Auta tu projíždějí krokem. Jinde je sucho a umazala by se.

Najednou se taková obrovská kaluž objevila před jedním domem, kolem kterého se jezdíme každý den koupat. Když jsme šli tudy nedávno pěšky, Lidunka si všimla, že voda vyvěrá z asfaltu. Napadlo ji, že si majitel udržuje kaluž záměrně, aby mu auta nejezdila „tryskem“ kolem domu. Retardéry, které tu natloukl do asfaltu před tím, nepomáhaly.

pondělí 2. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Nakupujeme zbytečnosti

Bydleli jsme ve čtyřpokojovém bytě s kuchyní a příslušenstvím o rozloze 125 m2. Náš apartmán v Řecku o jednom pokoji, kuchyňce a koupelně má kolem 25 m2. Pobývali jsme tu několikrát i půl roku a stačilo to.

Dnes jsme při kávě vzpomněli, že doma máme jednu kompletní a jednu neúplnou jídelní soupravu, 3 sady příborů… Tady 2 a 2 talíře, dvě misky, pár lžiček a hrnky na kafe. Nic nám nechybí. Když přijdou kamarádi, půjčíme si potřebné od naší laskavé paní domácí.

Co opravdu člověk potřebuje, aby byl šťastný…

neděle 1. července 2018                                                                                                      NAHORU

 

Pohled na svět

Všiml jsem si toho kdysi dávno doma v Česku. Když se dívám kolem sebe pohledem škarohlída, který jen očekává problémy a za vším vidí nějakou nekalost nebo podraz, svět si jde dál svojí cestou.

Když se rozhlížím a dívám se na věci pod zorným úhlem věčnosti, nic neočekávám a žasnu nad zázrakem stvoření, svět si jde dál svojí cestou.

Zjistil jsem, že rozhlížet se kolem laskavým pohledem mi přináší víc radosti, než koukat jak belzebub. Proto se dívám radostně a nemohu ani na tento blog psát jinak. Snad nikoho neurážím.

sobota 30. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Neodolatelné

Moře nás objalo a houpalo na svých vlnách, z Mytikasu na Olympu nám mával Poseidon. Zní to blbě? Když se tu pod Velkým Olympem ponoříte s východem slunce do mořských vln, tak to blbé není. Po chvilce klidu na mořské hladině s pohledem na zapadající kotouč měsíce víte, že to je skutečnost.

Kdo nevěří, sedněte do letadla, autobusu nebo do auta a přijeďte. Ubytování není problém, pokud si vezme na jídlo peněz, co byste utratili doma, skromně přežije i tu. Dlouhodobá předpověď je přes třicet stupňů a moře jak kafe.

pátek 29. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Životní styl

Žijeme tu skutečně jak bohové na Olympu. Žádné povinnosti, naprostá svoboda a neomezená možnost tvořit každý svůj den. Při tom mám ještě tu drzost, že to v těchto řádcích vytrubuji do světa. Snadno může vzniknout dojem, že jiným způsobem života opovrhuji.

Ještě donedávna jsem žil jinak. Opečovával jsem zdarma cizí majetek, dost klopotně zajišťoval náš život, často se trápil, že věci nejsou tak, jak bych chtěl.

Dnes si vážím všech a obdivuji každou životní volbu a všechno konání, které přináší radost a užitek tomu, kdo se činí a dalším lidem.

čtvrtek 28. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Co je lepší

Už druhý den nám prší. 80 za den milimetrů je dost. Ochladilo se na 17 stupňů, v pokoji máme 21. Doma bychom si zatopili.

Nikam se nám v  dešti nechce, tak jsem tu řešil pár restů z mailových odkazů. Připomněl jsem si, že 40 miliónů Američanů bere léky proti stresu a podle psychologů se 95 % událostí, kterých se do budoucna bojíme, ani nepřiblíží realizaci.

Mám pocit, že to v Řecku zatím neplatí. Myslím, že lidé tu žijí víc přítomností, než aby brečeli nad rozlitým mlékem nebo se strašili budoucností.

středa 27. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Stabilní hodnoty

Řečtina zní jak střelba ze samopalu, ta-ta-ta-ta. Nemá dlouhé a krátké samohlásky, některá slova se liší jen přízvukem.

Přestane pršet a za pár chvil je sucho, soud za provinění proběhne ještě tentýž den, co je dopaden pachatel.

Přesto tu zaznamenáváme pomalé změny, které straší. Velikonoční zajíčci se objevili před deseti lety, už jsou na každé zahrádce sekačky, které z klidného pátečního podvečera udělají technopárty, vyrostly obchody se zbožím, o kterém nikdo nevěděl, že potřebuje…

Pomalu se mění životní styl, lidé. Snad se nám nezdá, že Řekové jsou stále stejně laskaví.

úterý 26. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Cizokrajné jídlo

Jak si někdy vaříme cizokrajná jídla v Česku, udělali jsme si cizokrajné jídlo v Řecku. Bramboráky. Dáme recept.

Na trhu koupené mladé cukínky, nemusíte loupat, nastrouháme, přidáme ovesné vločky s klíčky a ostatní jako na bramborák včetně česneku. Pečeme na olivovém oleji „jako doma“. Bramboráky chutnají úplně jinak.

Stejně to dopadne, když si v Česku upečete musaku nebo uděláte „caciky“. I frapé nechutná stejně, neboť olympská voda je jiná.

Proto jíme doma „nezdravé“ vepřo – knedlo – zelo a v Řecku se krmíme zeleninovým salátem, politým olivovým olejem s fetou a olivami.

pondělí 25. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Turistika

Ležím na pláži a přes plachtu cítím pod sebou rozehřátý písek. Přijel jsem tu kolem už několik let jen napůl plného penzionu s českými turisty. Ti, kteří si pro nedostatek možností navykli strávit 10 dní jen ležením u moře a večery u skleničky, stárnou. A mladí dnes mají jiné představy o životě.

Ovšem cestovky, které vozí turisty sem do Řecka, zatím nic moc nového nevymyslely. Anebo lidé raději sedí u českého rybníka? Přitom možností putování pěšího, na kole, autobusem, letadlem je tu nespočet. Třeba i koupání ve dvou mořích.

neděle 24. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Jídlo po řecky

Zdá se, že vařit v Řecku není umění. Suroviny dostanete tak kvalitní, že „se vaří“ samo.

Pro skutečně řecké jídlo, potřebujete sestavit jen správné složení ve správném poměru. Aby nevyšlo řecké jídlo na český způsob, jak to většinou je.

Navíc musíte dodat to, co neumí ve vší úctě ani každá řecká hospodyně: kardiá, tedy srdce. Ono nakonec každé jídlo je skutečně hodno toho pojmenování a snězení, jen pokud je připraveno s láskou. V Řecku to poznáte.

Proto si kdysi význačné osobnosti a bohatí lidé brali na cesty i své kuchaře.

sobota 23. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Platany

„Strom naší vlasti“, píše řecký internet o Platanu. Platanos byla dívka, sestra dvou velkých obrů. Jedna z nich byla Poseidonova dcera. Proto tyto stromy rostou ve vlhkém prostředí, třeba v roklích pod Olympem.

Obrovské kmeny mají bizardní tvary, nepřipomínají však většinou nic z našeho světa. Spíš dávný svět řeckých mýtů.

Útvar, který v rokli platany tvoří, není les. Je to víc obraz z Rajské zahrady nebo zvláštní oáza klidu a míru. Vlídný, tichý prostor s osvěžujícím vzduchem, i když teplota nad vysokými korunami je přes 40 stupňů. Jsou slyšet cikády.

22. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Ráno u moře

S východem slunce, kolem šesté, jezdíme necelé 2 kilometry na písčitou pláž se vykoupat. Řecké svítání je kratší než u nás a ještě pár minut před prvními paprsky je šero. Projíždíme probouzejícími se ulicemi, kde už hospodyně smývají proudy vody prach a obchodníci se připravují na první kupující. Ulicemi se line vůně čerstvého pečiva. Turisté ještě spí.

Každého pozdravíme, na řeči teď po ránu nemá nikdo čas.

Do moře "vstupujeme" přímo z kola. Voda je příjemně teplá a nádherně voní. Když z ní vycházíme, slunce nás laská hřejivými paprsky.

čtvrtek 21. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Obrazy

Trh je pro nás pořád zážitek. Obraz lidstva na dlani, pokaždé má překvapení. Všímáme si jen příjemných. S některými prodejci se už známe osobně. Má to své výhody. Samozřejmě žádnou z těch, která vás možná napadla.

Tak zaprvé: Řekové nepodvádí ani neokrádají. Jsou výborní obchodníci a přijdou si na vás úplně jinak. Ve výsledku z toho máte radost oba.

Je příjemné, že ke každému úsměvu dostaneme ještě jeden navíc a pár milých slov. Aspoň nezbytné „Ti kánis“ – jak se máš. To není fráze, ale upřímný zájem. Co kdybys něco potřeboval…

středa 20. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Moře

Dohromady za skoro 4 roky souvislého pobytu v Řecku jsme proseděli týdny u moře. Buď jsme krásně spali na sluníčku nebo se dívali do vln.

Zpočátku jsem přemýšlel, jak vlny vznikají, proč se pohybují někdy opačně, než fouká vítr… Nic jsem nevymyslel. Vědeckým zdůvodněním většinou nevěřím.

Teď už jen naplno vstřebáváme pocity. Jak moře někdy hladí a je hebké jako samet, jindy ostré až „píchá“. Vždy však příjemné a osvěžující, léčící duši.

Včera dopoledne jsme se „houpali“ na vysokých avšak dlouhých vlnách, nechali se hladit sametovýma rukama mořských víl…

úterý 19. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Řecko žije

V Řecku žijí lidé, kteří se poctivě živí a ještě stačí dělat radost hostům z celé Evropy. A také budují.

Žasneme nad několik kilometrů dlouhými za poslední rok dostavěnými tunely, které řeší problematické úseky cesty mezi Thessalopniki a Athénami. Také nad domky, které léta byly jen betonovými torzy. Kvůli zemětřesení tu stojí na bednové desce s betonovými sloupy.

Také jsme žasli, jak dovedně kdosi dokázal umístit restauraci v léta opuštěném železničním tunelu a ještě opravit stovky metrů chodníků, po kterém hrozil pád.

Je fakt podnětné žít pár týdnů v Řecku.

pondělí 18. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Řecká flora

„U nás“ v Řecku odkvétají mimózy, jejichž čistá vůně zastaví člověka i na kole. „Kvetou“ fíky, máta, začíná oregano. Když usušené oregano drhnou, rozvoní celé vesnice. Je nenahraditelnou součástí mnoha řeckých jídel. Dozrála také první sklizeň obilí, po ulicích voní opékané klasy kukuřice. Svěží zelení oplývají políčka rýže kolem Soluně.

Spousta rostlin, zeleniny a ovoce, většinou, až na výjimky jako třeba jedlý ibišek, známých i u nás. Zralé a čerstvé však mají jinou chuť, než koupené doma třeba v Lidlu. Rajčata mi připomínají ta z maminčiny zahrádky koncem prázdnin.

17. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Řecké lekce

Ještě dávno před krizí jsme si všimli, že Řek se moc nestará nad tím, co bude, ani nerozebírá, co se stalo. Jak jinak lze dnes pochopit, že každá řecká domácnost splácí státní dluh i dluh obce. V přímých daních nebo například při platbě za elektriku. Nedovedu si něco podobného představit u nás. A že ty naše necelé 2 biliony jsou také pěkná částka.

My myslíme dopředu a díváme se zpátky. Pocit štěstí nám uniká. Vypadá to, že lidé v Řecku dovedou být šťastní, i když se zdá, že důvod nemají.

16. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Environmentální myšlení

Majíce v Řecku kola, můžeme si dovolit vybrat pláž, jak se nám líbí. Jezdíme pár kilometrů za letovisko, kde jsme téměř sami. Přesto tu jsou poházené petky, plechovky a jiný nepořádek.

Dnes jsme si vzali sáček a v nejbližším okolí to posbírali. Řekové totiž mají k přírodě zvláštní vztah. Doma pořádek, o kterém se našim domácnostem mnohdy nezdá. Na dvorku, osázeném květináči, jsme nezahlédli zvadlou kytku. Dojemně pečují o mláďata, ovšem ani dítě zvíře nepohladí. Dospělého psa nechají klidně chcípnout.

Ovšem stačí jen vzdychnout, s člověkem se rozdělí o poslední…

15. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Řecké počasí

Kdo si myslí, že v Řecku nezmokne nebo mu nebude zima, může se mýlit. Dnes se to podařilo mnoha turistům, kteří rozložení na pláži nevěřili, že to černé nad horami a vzdálené burácení promění naráz jejich oblečení v mokré cáry a studené kroupy ochladí před okamžikem sluncem rozehřátá těla.

Nám se to stalo před lety, když jsme sem přijeli v dubnu na Velikonoce v tričkách a kraťasech a jediné teplé oblečení byly lehké bundy pro podzimní návrat.

Nevěřili bychom, že 15 nad nulou může být nepříjemnější než podzimní plískanice u nás.

14. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Pocitová teplota

Moře má poctivou teplotu jak vlažné kafe. V pokoji máme večer 30, ráno příjemných 28 stupňů. V 10 hodin dopoledne je chůze po písku příjemná, v poledne vyžaduje „zrychlený přesun“, písek pálí do šlapek. Doma chodíme skoro nazí, venku v kraťasech a tričkách, u moře v plavkách.

Kdysi jsem se vnutil domácím s pomocí při mletí rajčat na protlak. Po čtvrté ráno jsme byli na poli. Po osmé jsem byl rád, že mne poslali domů. Příjemné teplo u moře tu zalévalo potem a krátil se mi dech. Siesta není rozmazlenost.

13. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Srovnání cen

Seniorce v Praze prý zbude po zaplacení složenek na jídlo 35 korun denně. U nás to jde, zvlášť když chce senior jet na 2 měsíce do Řecka. Zdálo se nám, že nám tu 5 eur na den bude stačit. Dnes byl trh.

Nakoupili jsme o dvě třetiny dráž, než když jsme sem začli před 12 lety jezdit. Zeleninu, ovoce, vajíčka na týden a nějaké koření – 20 eur. 1,5 euro v pekárně, k tomu mouka, cukr a další, abychom si mohli uvařit. Olej a olivy máme od domácích. 5 eur na den Řekovi nestačí.

12. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

První koupání

Už jsme byli v moři. Vzpomínám, jak u mne poprvé vzbuzovalo jakési atavistické pocity. Dnes už nic neočekávám. Naplno vychutnáváme obraz, kdy moře mizí kdesi v dáli a místo obzoru je jen mlhavá stužka, na níž jedna modř přechází v jinou.

Po letech, kdy jezdíme na stejné místo, jsme si hned nevšimli změny, která tu nastala. Až po několika minutách bystřejší Lidunka říká: „podívej, moře si zabralo kus pobřeží a tam v dálce dokonce, zdá se, ubralo i kus cesty“.

Mám nejradši změny, vyvolané samotnou přírodou. V Řecku jsou výraznější.

11. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Řecké přivítání

Kdokoli odněkud nebo někam přijdeme, býváme většinou každý vítání a podle okolností přivítáni. Vzpomínám, jak nás kdysi dojala sousedka cigánka, když nám po návratu z Řecka přinesla čerstvě upečené buchty a talíř obložených chlebíčků.

Obdobný je náš příjezd do Řecka. Letos nám domácí hned po polibcích a obětích a připravili kávový obřad se zákusky. Jen jsme se trochu prospali, přinesla výborný oběd a po siestě opět pozvání na kávu. Její dcera nám poslala pitu a mussaku. V množství, které vystačí na pondělí.

Cítíme se v Řecku líp než doma.

10. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Překvapení na cestě

V poloprázdném autobuse do Řecka jsme byli nejstarší, každý si sedl, kam chtěl. Posadili jsme se vedle sebe a pokukovali po sedadle přes uličku. Hodilo by se na noc. Člověk sám má víc pohodlí.

V Bratislavě si tam sedl mladík, jedoucím do Atén. Ostatní sedadla byla obsazena po jednom. I řečtí manželé vedle nás seděli každý sám.

Na Srbských hranicích celníci vyloučili mladíka z neevropské země pro chybu v dokladech. Řidič naproti sedícího pasažéra bez řečí přesadil a nám přikázal, abychom obsadili sedadlo přes uličku…

Velice příjemné překvapení.

9. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Když ubývá sil

Když jsem 25 kg těžký kufr „táhl“ v Pardubicích z autobusového na vlakové nádraží napadlo mne „kam dám ten těžký kufr v kupé ve vlaku, když už ho asi nahoru na místo pro zavazadla nezvednu“. A pomyslel jsem na to, že příští rok budeme muset koupit dva menší kufry, aby se váha rozložila.

Až druhý den mi došlo, že nebudu uhýbat tlaku stáří, ale lepší bude něco změnit, abych měl sil, kolik potřebuji. Zatím moc nevím, jak na to, ale rozhodně to nějak vyřeším. Investovat budu jinde.

8. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Musíme to mít

Za pár hodin odjíždíme do Řecka. Některé věci prostě musíme mít. Nejsme mezi lidmi výjimka. Tím se lišíme od zvířat. A v tomto porovnání si uvědomuji, jak je dnes docela obtížné, rozlišit, co skutečně potřebujeme nebo čím dokonce ubližujeme ostatním. A netoužit po věcech, které nepotřebujeme.

Venku někdo haraší s popelnicí. 1800 tun netříděného odpadu z našeho městečka za rok je příšerná daň za to, že jsme nezodpovědní a nejen toužíme, ale uskutečňujeme své tužby po věcech, které nepotřebujeme.

Možná jsem cvok, když přemýšlím, čemu svojí cestou do Řecka přispívám…

8. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Skončit rázem

Můj známý vede 24 let radnici na malém městě. Těší se do penze. A navíc se přidaly nějaké nemoci. „Jak já s tím po volbách praštím …“, říká.

Je mi ho líto. Ne proto, že končí, ani proto, že je nemocný. Avšak vidím ho, jak musí ještě tohle dokončit, tamto v pořádku někomu předat, zajistit existenci tamtoho… Představuje si, že dnem předání funkce všeho nechá a bude mít klid.

Obávám se však, že na přechod do radostného stáří je potřebná příprava. Nebo pak obětovat pár let z „důchodu“.

7. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Jak na změnu

Kamarádka hledá ve svých 50 letech změnu. Má pocit, že její současný život neodpovídá poslání, které by chtěla naplňovat. Co bych jí řekl, kdyby se mne zeptala? Sám jsem své rozhodnutí v jejím věku zbabral, mám tedy zkušenost :-).

První je, nic nepožadovat, očistit svůj úmysl od všech postranních. A druhé, nedávat prostor myšlenkám, ale ve svém vědomí rozvíjet touhu po tom, co je člověku nejbližší.

Současně si všímat výzev, na nic nečekat a jednat. S plným vědomím svojí zodpovědnosti. Žádný Bůh, guru ani přítel nepomůže, jedině člověk sám sobě.

6. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Škola umění

Naši přátelé rekonstruují školu. Za spoustu peněz, avšak s jasným záměrem a s pokorou. To vím. Ostatní se domnívám, protože jsou věci, které se mezi přáteli nemusí říkat…

Ve své škole vyučují děti umění. Vkládají jim do duší to „něco“, o čem se říká, že nás přesahuje, v co není třeba věřit, protože to každý obyčejný člověk důvěrně zná. Avšak každého někdo k tomu moudrému „poznání“ dovedl. Kdysi to byli většinou rodiče. Dnes to mnozí ani z nich neznají.

Znají to však učitelé této školy a učí tomu své žáky…

5. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Touha je zdroj

V rádiu jsem slyšel: „Snažme se, abychom i v napjatých situacích dokázali vnímat, jak situaci cítí ten druhý“. Tak mne napadlo: „Dobrou radu dá ti každý přítel. Málokterý ti dá mouky pytel.“

Mám takovou zkušenost: všemožně se mohu snažit, vynakládat veškerou vůli, kterou dokážu shromáždit, avšak dokud nemám silnou touhu a neproměním ji ve vášeň něco dělat, nic nedokážu.

Smutné je, že jak stárnu, touha cokoli vykonat, slábne. Podezírám sám sebe, že to je příčina stárnutí. Všímám si však, že dnes touhy a vášně chybí i lidem mladším.

4. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Síla slova

O čem si lidé povídají? O čem bychom měli mluvit? Když vezmu do úvahy tvrzení jednoho světoznámého trenéra, že slovo má obrovskou moc, bylo by zřejmě nejlepší mlčet. Věděli to už lidé kdysi, když říkali „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Proč se tím dnes nikdo neřídí? Že by to nebyla pravda?

V balastu informací a přemíře jimi v naší hlavě podněcovaných myšlenek je to těžko zjistit. Avšak kdo se dovede zklidnit, omezit vliv okolí a vědomě informace filtrovat, sílu slova pozná. A určitě přestane říkat jaký je chudák, nebude počítat nemoci.

3. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Co způsobí vášeň

Od dvanácti let navštěvoval nedalekou hvězdárnu, malým fotoaparátem zachycoval dění na noční obloze. Vášnivě se zajímal o zvláštnosti a mimořádné úkazy. Se stejnou vášní vystudoval univerzitu a nastoupil na první observatoř. Nadšení pro fotografování oblohy mu zůstala.

Světlený smog neumožňuje najít úplnou tmu nikde v Evropě. Proto šetřil a vypravil se na jedno ze 4 míst, kde ještě je úplná tma, na Nový Zéland.

Postupně navštívil další podobná místa na Kanárských ostrovech, v Jižní Africe a v Americe. Čeho nakonec dosáhl, předčilo jeho sny, protože jeho touha byla tak obrovská.

2. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Cizí člověk

Kamarád, který žije už více než 10 let ve Španělsku, mi říkal, že tam neznají pojem cizí člověk. Pouze neznámý člověk, který se po několika větách stává známým. U nás je to jiné.

Napadlo mne, co znamená pojem cizí, známý, přítel, kamarád u nás. A co obnáší, když někdo je „studený čumák“. O někom se také říká, že má srdce na dlani.

Člověk se někam narodí. Ovšem zda má srdce na dlani nebo je studený čumák určuje každý sám. Neexistuje národní povaha. Je možná snadnější mít srdce na dlani třeba ve Španělsku.

1. června 2018                                                                                                      NAHORU

 

Kdo učí mít rád

Dívám se tu na ty děti. Jsou asi z většího města. Podle toho jak se chovají, křičí, běhají po lese. Nevím, co si z takového školního výletu odnesou.

Já jsem nikdy na žádném výletě nebyla. Kdysi nebyly peníze ani čas. A dnes už nemůžu, bolí mne nohy, mám trochu motolici. Ale těch dětí je mi líto.

Bydlíme na vesnici a když jdu s vnoučaty do lesa, vyprávím jim příběhy, které jsem zažila, učím je lásce k přírodě, které mne naučili rodiče. Kdo dnes děti učí mít rád…?“, povzdechla si stařenka

30. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Poslední "Májová"

Kdo dnes ještě ví, co to je „Májová“? Pobožnost, konaná v květnu k Panně Marii. Nepamatuji si, že bych se zúčastnil posledních 60 let. A přece se mi z dětství vybavil obraz vlahého deště a duhy proti zapadajícímu slunci. Opět jsem cítil vůně, které možná už ani nejsou.

Letos, tedy po 60 letech, nevelká kaple, kněz, chrámový sbor a přibližně 50 lidí. Kněz připomínal Marii jako Boží dceru, Ježíšovu matku a snoubenku Ducha svatého. Docela by mne zajímalo, kdo to ještě dnes dokáže pochopit.

29. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Smutná závist

„Je dobře, když se ještě můžete takto vydat do přírody a je obdivuhodné, že to ještě ve vašem věku dokážete. My jsme to s manželkou zmeškali. Když přišla vnoučata, zdálo se nám, že musíme pomáhat a všechno jsme jim obětovali.

Dnes jsme také sami dva jako vy, ale už nemáme sílu se někam vydat. Možná nám chybí jenom odvaha, možná bychom to neušli, mohla by nás potkat nějaká svízel a museli bychom volat o pomoc. Bojíme se.

Závidím vám“, rozloučil se s námi starý muž při setkání na lesní cestě.

28. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Střípky se setkávání

"Dívala jsem se na vás, Líbíte se mi, jak se držíte za ruce. Měli jsme se s manželem také tak rádi. Ale už mi umřel. I dcera mi zemřela. Jsem tu úplně sama. Přivdala jsem se tu z Litomyšle. Dnes mi tu je samotné smutno."

"Je dobře, že se ještě můžete vydat pěšky na výlet. Já jsem také sportoval. Nedávno jsem byl měsíc v nemocnici. Teď už chodím jenom tu po náměstí. Ale jsem za to rád. A s manželkou také žijeme pěkně. Dcera má tamhle malý obchod."

27. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Na "výletě"

Vrátili jsme se včera z výletu. Pěšky jsme putovali krajinou, spali na předem zamluvených místech. Asi od půl deváté ráno do večera kolem šesté jsme vždy došli, kam jsme měli. Někdy míň jindy víc unavení.

Již s odstupem těch několika desítek hodin, co jsme ve čtvrtek večer na Ještědu svoji pravidelnou jarní pouť skončili, víme, že to bylo zatím naše nejkrásnější putování. Máme spoustu nádherných inspirací a prožili jsme vzácné a hojné okamžiky souznění. Vzájemného i s prostředím, kterým jsme procházeli. Stráně pod Jizerskými horami, „posypané“ chaloupkami, mají své kouzlo.

26. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Buď šťastný

Nedovedu se zbavit obrazu církve, která mává věřícím před očima křížem a na čele se svým trestajícím šéfem vyhrožuje očistcem a věčným zatracením.  Poslední dobou jsem měl obrovské štěstí potkat se s několika hluboce věřícími, kteří jsou jiní.

Svým lidstvím pomáhají a ozařují všechno kolem. Také jsem si všiml, že jejich osobnost září jinak, vroucněji, opravdověji a silněji působí. Je to zvláštní a nedovedu to vysvětlit.

Možná to vychází z  jednoduchého úsloví, že Bůh je láska a při stvoření řekl: můj drahý synu, buď šťastný, prosím.

21. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Mrtvé a živé

Výstava mysliveckých trofejí. Ve velkém sále ve třech řadách speciálně upravené stojany a na nich stovky „lebek“ uloveného srnčího. Po stranách rozvěšeny desítky jeleních parohů, na zábradlích i na pódiu vypreparované hlavy muflonů, dvoje ověnčené světovou cenou.

Mezi trofejemi procházejí většinou v mysliveckém muži a znalecky prohlížejí každou lebku. Na plátně v čele sálu běží videozáznam Svatohubertské mše, sloužené v kostele nad uloveným jelenem.

Pozoroval jsem to všechno se smíšenými pocity. Některá zvířata jsem v minulých letech, když jsem loveckými revíry procházel jako poutník, potkával krásná a plná života …

20. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Pěší putování

Mysleli jsme, že jsme sami, kdo ve věku 60+ vezme batoh a vydá se pěšky na cestu. Potkali jsme stejně „postižené“ 4 dámy, putující takto 10 dnů. Je tedy víc lidí, co nejezdí na výlety, jen aby utratili peníze.

Rozdíl mezi tímto způsobem trávenou dovolenou a výletem s cestovní kanceláří je jasný. Hlavní je v tom, že se o sebe musíme postarat sami. Spoléhat na vlastní schopnosti a také umět využívat pár dnů úplné svobody. Nic nemuset a dělat jen co chci. Přeji to každému, kdo takto umí žít stále.

19. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Zvířata a my 

Skoro 2 staletí se zvířata používají pro testování léků, kosmetiky, některých „speciálních“ potravinových doplňků a dalších člověku „prospěšných“ preparátů. Když pochcípá tisíc krys, přijde nám to humánnější, než když zemře 10 lidí. Ve skutečnosti umírá na následky léků lidí nesrovnatelně víc.

Proč je uvažování, vycházející z vnější podoby lidských a zvířecích orgánů zcestné? Protože člověk nemá jenom fyzické tělo. Při početí získá a po smrti ztrácí životní tělo a má další úrovně bytí. Ty zvířata nemají.

Materialističtí vědci tato fakta neuznávají. Za skutečnost vydávají jen svoje rozumem zkonstruované fikce.

18. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Efekt opice 

Mnohokrát jsem slyšel, že když se určité procento lidí bude chovat slušně, začnou se chovat slušně i ostatní lidé. Tento mylný závěr používají jako argument ve svých přednáškách také vědci nebo významní guruové. Přitom to není pravda.

Tvrzení, známé jako „efekt opice“, vychází ze skutečné události, kdy na jednom ostrově opicím umývali řepu. Ty si pak začaly řepu mýt samy a k údivu ošetřovatelů si začly mýt řepu opice i na dalších ostrovech.

Tvrzení zapomíná na fakt, že Bůh nestvořil člověka jako živočišný druh, ale jako svobodnou bytost.

17. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Také zábava 

Dva lidé. Jdou vedle sebe, sedí na lavičce, v kavárně, čekají na oběd v restauraci… Každý v ruce plochou krabičku a zahleděni do ní, druhého nevnímají. Už jsem také viděl, jak se jeden z ničeho nic „probere“, vyfotí společné selfie a pak opět zírá do krabičky ve své ruce, nevnímá okolí.

Když jsem se zeptal vnuka, proč se z ničeho nic vzrušují a fotí, řekl mi, že pořízený obrázek vyvěsí na svůj profil a sledují počet lajků, srdíček a komentáře, jak jim to spolu sluší.

Jak je dobře se bavit.

12. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Radost ze života 

Jistě jste si všimli, jak rádi nasazujeme zkroušený výraz a jak zřídka potkáváme lidi s rozjásanou tváří. Hledal jsem příčinu a nenašel. Psychologové mají nějaké teorie, ale nejsou moc důvěryhodné, jako ostatně celá tato věda, která dnes duši, předmět svého zkoumání, opomíjí.

Nenašel jsem příčinu, avšak došlo mi něco důležitějšího. Mít radost, je normální a tvářit se tragicky znamená, že si nevážím života.

Když je radost výbavou naší osobnosti, někdo nás musel naučit opaku. Trochu rodiče, něco škola (usmívejte se, když nic neumíte…). Mnozí si v tragédiích libují.

11. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Krok za krokem 

I ten, kdo si zrovna nevede diář, se jednou za čas zastaví a aspoň v hlavě srovná, co všechno potřebuje udělat. A někdy se i v diáři nakupí spousta věcí, které jsem udělat nestihl… Skvělá příležitost, jak propadnou depresi. Nic to neřeší, jenom je člověku blbě. Nelze však udělat všechno najednou.

Jistě se dá deprese léčit prací. Ovšem lepší je každodenní rovnoměrná píle a pravidelné odmítání všeho, co rozptyluje a nesouvisí přímo s cílem. Ke každému cíli se dá dojít, když jdete krok za krokem

7. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Manželský slib 

Potřetí se vdává naše známá. Nemohu jí říkat, že opakuje stejnou chybu, když si zase bere pijana. Po svatbě prý pít přestane.

Napadlo mne však, vzít Lidunku za ruku, posadit se vedle sebe na klidné místo a i když nám je 70+ říct si: „vytvoříme si budoucnost“. Projekt dalšího společného života. Co je pro nás důležité, co ještě vykonáme, jak budeme pomáhat jeden druhému a pokud síly stačí i ostatním lidem. Jak budou dál vypadat naše společné dny… Prodlouží to život.

Navíc: když víme, kam chceme dojít, tak tam dojdeme.

6. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Stop

Na jednom webináři se kdosi zeptal, co můžeme každý udělat proto, aby bylo na světě lépe. Přednášející popravdě odpověděl: „Už to, že o tom přemýšlíte, už to činí svět lepším.“

Kolik lidí se zamýšlí nad svým životem, nad tím, co se děje v jejich rodině, okolí? Sociolog by se možná zeptal: dovedete se zastavit a zodpovědět si otázku, kde je hlavní příčina vašeho spěchu?

Vaše „ano“ by mohlo znamenat, že umíte najít odpověď na to, co vás trápí. A něco s tím udělat.

4. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Kde je jistota

Z dopisu čtenářů, otištěném v jedné knížce: „Kdyby byla Jitka věřící, myslila by si, že to zařídil Bůh, ale protože nevěří, přiřkla své vysvobození šťastnému osudu.“

Jsme národ ateistů. Jaký je však rozdíl, když odevzdám svůj život do rukou nějakého „starce na obláčku“ nebo spoléhám na osud?

Potkávám lidí, poslouchám jejich příběhy. Většinou svěřili své zdraví do rukou doktorů a tablet, vyrobených na vědeckém základě. Věří, že když jim bude osud nakloněn, dožijí se díky práškům třeba důchodu. Čím se liší víra v osud od víry v Boha?

3. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Radost v životě

Sedím na palouku a pozoruji hemžení kolem. Mravence, vážky, včely, slyším zpěv ptáků. Zaujal mne motýl, jak ohřívaný paprsky jarního slunce volně poletuje, tu a tam se zastaví u nějaké květiny, zamává křidélky a chvíli se jen tak vznáší… Kdyby se tak choval člověk, řekl bych, že má radost ze života.

Napadlo mne, zda by mi to, co má motýl, pro radost ze života stačilo.

Myslím, že potřebujeme víc. Klidnou mysl, blízkost druhých, cítit a dávat lásku, soucítění s ostatními tvory… Lidé, kteří tohle mají, jsou také zdraví.

2. května 2018                                                                                                      NAHORU

 

Radostné myšlenky

Ubývá lidí, kteří se na ostatní usmívají a vítají vás s ohníčky radosti v očích. Možná je to i mým věkem, že vidím spíš tu horší tvář světa. Přesto jsem měl štěstí člověka s rozzářenou tváří potkat.

Vysvětlil mi to sám: „Vždy máte dvě možnosti. Buď se dívat na svět s láskou, nebo se mračit. Protože jsem si všiml, že zamračenou tváří jen od sebe odháním ostatní, raději se dívám s úsměvem.

Pak cokoli mne napadne, cokoli dělám, vždy se ujistím, že mám radost. Radostná myšlenka předznamenává dobrý krok.“

1. máj 2018                                                                                                      NAHORU

 

Proč baypass

Má rok do důchodu, loni dostal infarkt. Ukazoval mi, co všechno ještě doma udělá, co uklidí, opraví… Činorodý, chvilku „neposedí“. Povozil nás autem, všechno poukazoval, zahltil nás informacemi i krásou kraje. Milý a laskavý.

Jeho žena nám vypravovala, jak chodil vždy pěšky nebo na kole přes hory do práce a ještě s kamarády na výlety. Divila se, že právě on, stále v pohybu a plný elánu, dostal infarkt. Skutečnost, že sportem se neduhům nevyhneme, ani nepřipustila.

Je možná dobré vědět, že onemocnění souvisí s myšlením a konáním, vyléčení se změnou.

30. dubna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Kosí námluvy

Kamarád mi vyprávěl příběh:

„Na vysokém modřínu před naším panelákem jsme po několik rán obdivovali zpěv kosa, sedícího na špičce a „slibujícího“ modré z nebe. Předevčírem manželka jeho zpěv napodobovala a on jí odpovídal.

Včera jsem to zkoušel já a zpívali jsme tentokrát spolu. Mne to však po chvíli přestalo bavit a zapískal jsem: „Kolíne, Kolíne…“. A bylo po zpěvu. Chudák si možná myslel, že narazil na super samce. Příští den se objevil jen krátce někde ve větvích. Na špici se už neodvážil. Mrzí mne, že jsem mu pokazil námluvy.“

29. dubna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Program zdraví

Tuhle jsem si vzpomněl, že jsem se už jako malý kluk trápil otázkou (vždy jsem byl přemýšlivý :-)), proč jsou staří lidé nemocní. Někde jsem četl, že podle vědeckých výzkumů, a ne nijak nových, se celé naše tělo obmění za 2 roky. Tedy každé dva roky máme nové tělo.

Nevím, co si mám myslet. Pravda je, že osobně neznám nikoho, kdo by zemřel zdravý. Být ve stáří nemocen bereme jako samozřejmost, přirozený běh života.

Ovšem představa padesátníka, který očekává, jaká nemoc jej čeká, je otřesná. Mně dává smysl obraz zdraví.

23. dubna 2018                                                                                                      NAHORU

 

Kdy umíráme

Zemřela nám další známá. „Už se kácí v našem lese“, říkal nedávno soused. Mně se však zatím odtud odcházet nechce. Možná ani ta naše známá ještě nechtěla zemřít, avšak „dohořela jí svíčka“, říká se.

Houby svíčka. Bohem stvoření lidé byli nesmrtelní. Pak se začali „patlat“ sami v sobě a rozebírat jiná stvoření, zkoumat, proč je něco tak a jiné jinak. Místo aby naplňovali svůj úděl, kterým je pokračovat v Božím díle.

Mám pocit, že lidé umírají, když si myslí, že už nemají proč žít. Nevědí, co by ještě vytvořili

22. dubna 2018                                                                                                      NAHORU

 

 

Jaro a zdraví

Mám dojem, že se letos příchod jara opozdil, i když pro to nemám žádný důkaz. Ale už jsem si zvykl, že mám někdy pocit, nějaká myšlenka mne napadne a já jí uvěřím.

S jarem je to celkem jedno, protože si mohu naštěstí stále myslet, že si příroda dělá, co chce. I když ani to, jak ostatně řada dalších věcí, o kterých „si myslím“, není pravda.

Velký problém může způsobit pocit, že moji nemoc vyléčí někdo zvenku a já nemusím nic změnit. Jen polykat prášky nebo držet dietu…

21. dubna 2018                                                                                            NAHORU

 

Proč cíl

Chystáme se opět na naše jarní několikadenní putování. Připravuji itinerář.

Na každý den si vybíráme trasu tak, abychom došli tam, kde můžeme přespat. Z důvodů ekonomických i proto, že nechceme někde za tmy bloumat a hledat nocleh. Víme vždy, kam chceme dojít a také tam dojdeme.

Už stalo, že jsme své síly ocenili tak akorát. Dáváme si proto při jejich určování větší pozor. Abychom místa, kam chceme dojít, dosáhli bez krajního vypětí sil. Avšak na každý den cíl máme.

Vždyť život bez cíle nedává smysl.

13. dubna 2018                                                                                            NAHORU

 

Životní cíl

Koncert v církevním sboru. Pěkná hudba v podání dvou mladých lidí, aktivních členů sboru. Zaujala mne myšlenka, vyslovená moderátorkou, kazatelkou sboru: „­Vidím jejich úžasnou pokoru. Mohli by být slavní, ale oni netouží po slávě. A to je úžasné“.

Něco mi tu vadí. Myslím, že život bez ambicí nelze omluvit ani upřímnou pokorou. Jistěže žít pro slávu může vést do pekel. Ovšem chtít být nejlepší, uplatnit svůj talent a rozdávat radost tím, co jsem se naučil, je snad dobrý životní cíl.  S pokorou to má jistě silnější dopad.

4. dubna 2018                                                                                            NAHORU

 

Zavinění

„Představ si, co mi zase vyvedla ta pitomá husa. Kvůli ní jsem nemohla na hory…“

Většinou všichni máme zvyk přenášet na druhé vinu za to, co se nám děje, hlavně za to, co pokládáme za špatné. Blbá učitelka, špatní rodiče, kamarádka, nevlídné počasí, zlá náhoda…

Řešíme to většinou tak, že to „zlo“ jednoduše obejdeme. Nadáváme, s někým se nepohodneme, utečeme ze školy… Pomoc nabízejí i kooperace. Pojišťovna peníze, medicína vyléčení, farmaceuti zázračné tablety na všechno.

Předáme svoji svobodu druhým, zbavíme se zodpovědnosti. Pak se divíme, že ani ty tablety nezabírají.

31. března 2018                                                                                            NAHORU

 

Nezbytnost změny

Psychologové upozorňují, že málokdy měníme, co bychom měli změnit. Myslíme si, že naše problémy jsou jen náhody a zbavíme se jich s cizí pomocí. Vezmeme si tabletu, s někým se rozejdeme nebo sblížíme, vrhneme se do víru zábavy, hodíme svůj problém za hlavu…

A pak se divíme. Dřív nebo později začneme být víc nemocní, víc osamělí a přijde čas, kdy se víc a víc trápíme. Nepoznali jsme, že ti, co nám dávali dobré rady, jak se zbavit problému, jak vyléčit nemoc, většinou lžou. I když ne vždy ze zištných důvodů.

29. března 2018                                                                                            NAHORU

 

Tělo a duše

Potkal jsem se s „psychosomatikou", prostřednictvím knížky dokonce s psychosomatickou doktorkou. Konečně jsem poznal někoho, s kým mohu sdílet svůj názor na nemoc a léčení.

Na začátku knížky je pohádka o zázračném uzdravení z „nevyléčitelné“ nemoci, jak dnes doktoři s oblibou říkají, když si neví rady. Pohádka končí dobře, princezna je vyléčená, protože jí král dovolil vzít si svého milovaného.

Děti rozumí, nepotřebují důkazy. Ony ještě vědí. Bez vědeckých studií a argumentů. Až výchovou ve škole a mnohdy doma většinou zapomenou, že lidské tělo není jen směs molekul.

27. března 2018                                                                                            NAHORU

 

Rozděl a zotroč

V Rakousku je prý v restauracích dovoleno kouřit. Nesnaží se nás kdosi, napříč zeměkoulí, rozdělovat? Vždyť už od 15. století (Machiavelli) je veřejně známo, že znesvářené skupině se dá snadno vládnout.

Tak se „dobrovolně“ dělíme na kuřáky a nekuřáky (v mém dětství kouřením nikdo nestrašil a nikomu nevadilo), na cikány a bílé, na nezaměstnané a zaměstnané, na chudé a bohaté, na teplouše a heterosexuály…

Semeniště nenávisti a netolerance, půda pro nadvládu. Při tom jsme všichni stvořeni k životu v lásce. Potřebujeme se nechat zotročovat?

24. března 2018                                                                                            NAHORU

 

Nechce se mi

Občas slýchávám: už se mi nechce, jde mi to pomalu, zapomínám, nemám dost sil. Na jazyk i do srdce se derou další a další výmluvy. Podporuje nás v tom i okolí, když se nám všemožně snaží „ulehčit“ život.

Říkávám našemu milému mladému sousedovi, když se směje: „že se vám chce v takové zimě na procházku“.

To si můžete dovolit vy, že se vám nechce. Ale až vám bude 75+ tak taková slova zapomeňte.

Někteří, aby to nevypadalo, že jsou leniví, říkají, že nemohou nebo mají strach… Časem skutečně nemohou.

23. března 2018                                                                                            NAHORU

Seznam glos

Kouzlo velehor

1400 km ročně

Cíl pro 75+

300 článků

Mirabelky

Hrozná vedra

Nauka o světě

Správné rozhodnutí

Meze tolerance

Máme vymalováno

Co dal týden

Jiné předurčení

Postižené generace

Zázrak bytí

Na přednášce

Proti vedru II

Jak na vedra

Duše a příroda

Vycházka

Původ člověka

Jsme různí

Útok na svobodu

Být ve střehu

Reminiscence

Poslední příběh

Konec sladkého života

Úraz

V rokli

Psův kamarád

Domácí mazlíčci

Místní speciality

"Kvákání" cikád

Světový pokrok

Cukrárna

Klimatické změny

Ranní potěšení

Na Olymp

Ohleduplnost

Kola pro děti

Nemám čas

Hodnocení žáků

Jak zpomalit auto

Kupujeme zbytečnosti

Pohled na svět

Neodolatelné

Životní styl

Co je lepší

Stabilní hodnoty

Cizokrajné jídlo

Turistika

Jídlo po řecky

Platany

Ráno u moře

Obrazy

Moře

Řecko žije

Řecká flora

Řecké lekce

Environmentální myšlení

Řecké počasí

Pocitová teplota

Srovnání cen

Pevní koupání

Řecké přivítání

Překvapení na cestě

Když ubývá sil

Musíme to mít

Skončit rázem

Jak na zmenu

Škola umění

Touha je zdroj

Síla slova

Co způsobí vášeň

Cizí člověk

Kdo učí mít rád

Poslední "Májová"

Smutná závist

Střípky se setkávání

Na "výletě"

Buď šťastný

Mrtvé a živé

Pěší putování

Zvířata a my

Efekt opice

Také zábava

Radost ze života

Krok za krokem

Manželský slib

Stop

Kde je jistota

Radost v životě

Radostné myšlenky

Proč baypass

Kosí námluvy

Program zdraví

Kdy umíráme

Jaro a zdraví

Proč cíl

Životní cíl

Zavinění

Nezbytnost změny

Tělo a duše

Rozděl a zotroč

Nechce se mi