Sebekritika nebo zpověď? (75)

Už to se mnou přestává být zábava a chudák Lidunka. Nemusíte zvlášť pečlivě sledovat počasí a předpovědi a víte, že prožít den, kdy neprší a aspoň pár hodin svítí slunce, je malý zázrak.  A já jsem způsobil, že jsme jeden celý takový krásný den promarnili jízdou autobusem a posedáváním v hospodě. Hřích větší o to, že předpověď na další dny slibuje zimu a déšť.

Co se stalo? Po naší inspirativní návštěvě Archeoparku ve Všestarech u Hradce Králové jsme se chtěli podívat do dalšího uměle vybudovaného zařízení podobného typu v malém lesíku kousek od malebné horské vesničky Velký Uhřínov. Byli jsme tam před mnoha lety, kdy to budovali a byli jsme zvědaví, jak tento archeologický skanzen vypadá dnes. Již tenkrát tam měli roubenou chalupu, zapuštěnou kvůli zateplení z poloviny v zemi, chlebovou pec, bylinnou zahrádku, chlév, pec na tavení železa. Oba jsme se moc těšili. Avšak nedojeli jsme tam. Proč?

Přesedali jsme v Náchodě a abychom stihli další spoj, vyjeli jsme z Police o půl hodiny dřív. Nedávno, jak jsme vám psali, nám autobus kvůli opravě silnice v Hronově ujel. Další přestup jsme měli v Solnici. Tu jsme měli dost času, tři čtvrtě hodiny, takže žádné strachy. Zašli jsme si do hospody na kávu. „Staročeská hospoda“, kde se paní hospodské ulevilo, že nechceme nic k jídlu, protože nic nemá. Zaplatili, zašli na záchod a šli na zastávku.

Problém, kterým směrem pokračovat, jsme řešili už při kafi v hospodě, avšak nikdo nám nedovedl poradit. Do cíle naší cesty jezdí autobusy jak přes Rychnov, tak opačným směrem. Nevěděl ani řidič v autobuse na zastávce. Nakonec to „typnul“ dobře, avšak autobus z druhé strany silnice nám zatím ujel.

Lidunka zachovala klid, jen byla trochu rozladěná, já bych si dal pár facek. Kdybych se doma pořádně podíval do počítače na mapu, bylo to jasné, já však… Škoda hovořit. Chvíli jsme rozvažovali, či jet dalším autobusem asi za 2 hodiny nebo se vrátit. Na náměstí v Solnici však není žádné informační centrum a připojení k internetu neměli ani v hospodě, kde jsme byli na kafe. Protože jsme nevěděli, jak bychom se dostali z Uhřínova zpět do Police, počkali jsme necelou hodinu a vrátili se autobusem přes Náchod a Dobrušku, stejnou cestou jako jsme přijeli, z neúspěšného výletu domů.

Ještě než dnešní dopis uzavřeme, nedá mi nepřipomenout nevkusně pozlacené kamenné sochy svatých v celém našem kraji. Panenku Marii na Mariánském sloupu v Solnici jsem nedokázal ani vyfotit, tak mi to přišlo odporné. Muselo to stát hrůzu peněz a skutečně nevíme, komu se to může líbit. Navíc je to podle současného autorského zákona hrubý zásah do autorských práv. Jistě již v tomto případě žádná autorská práva neplatí, sochy jsou staré i sto a více let. Je to škoda. Pak tu mají nádherným reliéfem ozdobenou Základní školu, o které se nám však nepodařilo víc zjistit.

A tak sedím a „zpytuji“ svědomí. Je to poslední dobou již podruhé, co jsem takto zpackal náš výlet, i když poprvé se nám to podařilo aspoň částečně zachránit. Tentokrát jsme doslova „zabili“ jeden z mála letošních slunných dnů a nikam jsme nedojeli, nic jsme neviděli. Neuvažuji o tom, že bychom to vzdali a přestali cestovat. Jenom přemýšlím, co mám u sebe změnit, abych příště již Lidunku netrápil a oba jsme nezabíjeli čas zbytečným blouděním. Protože pořád je tu otázka, kolik nám času ještě zbývá?

Raději však využívejme toho, jak je na světě krásně i daru života a všeho, co přináší. Oba k tomu přejeme nám všem hodně sil.

pátek 27. srpna 2021
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *