Proč před 500 lety došlo k rozkolu v tehdejší církvi

Končí „Rok reformace“, ve kterém si kulturní svět připomněl přínos zakladatele protestantismu Martina Luthera pro rozvoj civilizace. Chci se vrátit k přednášce evangelického seniora a faráře Českobratrské církve evangelické Michala Kitty. Přednesl ji koncem října ve zcela zaplněné modlitebně své církve v Hronově  a nedávno v dětském oddělení Městské knihovny v Broumově.

Na přednášce se Kittovi podařilo originálním způsobem vylíčit rozporuplnou osobu Martina Luthera i jeho myšlenkové souznění s naším Janem Husem.  Nespokojenost s chováním mnohých členů tehdejší katolické církve, které v mnoha ohledech přímo odporovalo učení jejího zakladatele Ježíše Krista, byla příčinou procesu reformace.

Velice korektně avšak přesvědčivě vysvětlil přednášející důvody tehdejší Lutherovy nespokojenosti a v závěru neváhal uvést i jeho smutný až nepochopitelný konec. Z propagátora myšlenek, které mnohé přežily staletí, se stal nerudný a protivný dědek. Známe to nakonec někteří sami na sobě anebo ze svého okolí. Je vidět, že před selháním někdy neochrání člověka ani víra.

Jsme náchylní připisovat vlastnosti jednotlivce organizaci, které je členem, nebo kterou zastupuje. V politice to zřejmě platí beze zbytku. Zdá se však, že povznášející ideové platformy stojí většinou nad morálkou a myšlením těch, kdo je hlásají. Je to vidět u Masaryka nebo Havla, jejichž myšlenek mnohdy neobsáhli ani jejich vyznavači. A platí to pro církve, které by možná jinak už dávno zanikly. Myslím si, že nejen katolická, ale všechny jsou Kristovy.

Přednáška Michala Kitty posluchačům připomněla, že víra je víc než odpustky, jak je odmítal Hus i Luther, víc než idea. A když na to zapomeneme, nejsme hodni, aby kdokoli „svatý“ vešel pod naši střechu. Ono nám nepomůže ani jeho slovo. (S odvoláním na pokorného služebníka, který vzývá v Bibli Krista: „Pane, nejsem hoden…, ale stačí jenom slovo, a uzdravena bude duše má“).

A tak si myslím, že skvělá přednáška faráře Michala Kitty posluchačům objasnila, proč dochází k nedorozuměním a rozkolům mezi lidmi i církvemi, proč dnes máme křesťanské církve a ne jen církev jednu, a proč mezi nimi nevládne zrovna konsenzus. I když se Kristus narodil jako Žid a Bůh je jen jeden. I když to mnozí nechápeme nebo nechceme vědět, užitek z toho máme všichni.