Podorlický skanzen a koncerty na Broumovsku (72)

v sobotu jsme byli v kostele na koncertě 16. ročníku hudebního festivalu „Za poklady Broumovska“. Celý podvečer věnovali pořadatelé 180. výročí narození Antonína Dvořáka. Znělo violoncello v doprovodu klavíru a hráli mladí manželé, kterým dramaturgyně festivalu hlídala na zahradě školy kousek od kostela jejich asi dvouleté dítě.

Repertoár obsahoval mimo jiné skladbu, kterou Dvořák zkomponoval pro svého přítele, vynikajícího violoncellistu a polického rodáka Hanuše Wihana. Spolu tenkrát podnikli turné „na rozloučenou“ před Dvořákovým odjezdem do Spojených států. Koncert na Bezděkově se nám tolik líbil, že jsme celou cestu po silnici k autobusu nemohli promluvit. Tuto sobotu jdeme na další festivalový koncert do opraveného kostela v Ruprechticích. Hrát budou lektoři hornových kurzů, které pro účastníky z celého světa běžel v klášteře v Broumově.

Posledně jsme vám libovali pár slov k našemu výletu do Podorlického skanzenu v Krňovicích, kousek od Třebechovic pod Orebem. Měli jsme všechno moc hezky vymyšlené, kvůli mně s minimálními pěšími přesuny, ale nakonec jsme měli z cesty malé dobrodružství. Opravují totiž sinici přes Hronov a my jsme si neuvědomili, že 5 minut, které máme v Náchodě na přestup na autobus do Rychnova, ztratíme objížďkou v Hronově. A tak nám autobus, sice jenom asi o 20 vteřin, ještě jsme ho viděli, ujel. Dalšího nic nejelo, peníze nám odmítli v pokladně na nádraží vrátit.

Už jsme přemýšleli, že oželíme dohromady asi 60 korun a vrátíme se, když nás napadlo jet vlakem. V pokladně nám vyhledali spojení do Třebechovic a my asi za hodinu pokračovali v cestě do skanzenu. Protože to tam trochu známe, věděli jsme, že půjdeme asi 2,5 km pěšky, protože opravují silnici a z Třebechovic do Křenovic nemůže nic projet.

Skutečně. Cesta byla skoro metr hluboko vybraná a téměř na začátku nás vystrašil jeden z dělníků, že se do skanzenu nedostaneme, protože kousek před mostem je asi metrová díra, kterou zavážejí a nepustí nás tam. Po dvou kilometrech jsme na to místo došli. Dělníci však byli hodní. Dokonce pro nás upravili kousek návozu, zastavili bagr a Lidunce pomohli vyšplhat se nahoru. Pak už jsme došli pohodlně na místo.

Bylo však asi čtvrt hodiny před zavřením. Avšak opět jsme měli štěstí na hodnou paní pokladní. Sama nám navrhla, že na nás půl hodiny, tedy do půl páté, počká. Vydali jsme se na prohlídku a byli okouzleni závanem časů z poloviny minulého století, kdy jsem na podobné vesnici, jaká zde je z různě sesbíraných stavení po Podorlicku sestavená, vyrůstal na Severní Moravě, ve Slezsku. Zážitek, na který se nezapomíná. Světnice ve starém vodním mlýně, zařízená kovárna, domečky s okny plnými květin, dokonce „nebeské kůlny“. Že nevíte, co to je? Na každé vesnici téměř u každého stavení se u nás tenkrát bytelné zemědělské nářadí nechalo, jak je odpojili od potahu a tak zůstalo většinou do jara. Na jaře vzal hospodář kolomaz, trochu promazal, zapřáhl a vyjel na pole.  Z „nebeských kůlen“ se nikdy nic neztratilo. Tenkrát se nekradlo,

Mají tam opravdu všechno. I funkční pilu ze staré břichatky a nový nádherný větrný mlýn. Ještě se tam vypravíme a dáme si víc času. A tak přes všechny svízele s cestováním máme krásný zážitek a snad i vám jsme přiblížili časy našeho dětství. S nástupem kolektivizace, kdy jsme dospívali, to všechno začlo mizet.

pátek 6. srpna 2021
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *