„Naše“ Jeseníky II (67)

V Jeseníkách, kde jsme pobývali 5 dnů, se nám tak líbilo, že se tam chceme aspoň tímto článkem vrátit. Už z obrázků v minulém dopise jste viděli, že jsme ve Velkých Losinách nebyli jenom v ruční papírně, avšak i v lázních. Leckde ještě jinde, ovšem to už by byl román na pokračování.

Velké Losiny jsou lázeňské město, kde se léčí především neurologická onemocnění, nemoci pohybového aparátu a těžkých onkologických onemocnění. Samotné město nám moc jako lázeňské nepřipadalo, zvlášť ve srovnání s lázněmi Jeseník, které jsme navštívili o den dřív. Lázeňské domy zde leží uprostřed nádherného parku, kde se příjemně pobývá a díky domácí atmosféře se tu člověk cítí příjemně. Zvlášť když svítí sluníčko jako při naší návštěvě. A jako vždy, protože v lázních nemají pacienti co dělat, bylo například u Karlova pramene s kým povídat.

Když jsme tu tak seděli, napadlo Lidunku vylít vodu, co jsme měli sebou na pití a nabrat si z pramene. Mezi lidmi se takové vodě říká „smraďavka“. Prostě sirný pramen, jakých je po naší zemi víc. I tady má opět jinou chuť, než si pamatujeme ty, co jsme dosud ochutnali. Charakteristický zápach je však u všech stejný. Paní, co jsme s ní hovořili na lavičce, ji odmítala ochutnat. My jsme sice ochutnali, avšak domů jsme si nevzali a vodu na pití si doplnili z blízké studánky na louce.

Ve velkých Losinách jsme navštívili i zámek se štukovou grafitovou výzdobou zvenku a bohatými arkádami uvnitř ve dvoře. Návštěvníků tu moc nebylo a na prohlídku jsme nezašli. Raději jsme navštívili zámeckou cukrárnu a dali si kávu a zákusek. Kolem zámku je nádherný park s jezírkem. My jsme se odtud vydali kolem potoka, asi kilometr pěšky, do městečka na oběd.

O den dřív jsme byli v Lázních Jeseník. To jsou lázně, jaké si jen člověk může v nejlepším světle představit. Vyvezli jsme se autobusem nahoru k lesu do Priessnitzových lázní. Byli jsme tam kvůli spojení jen pár hodin, avšak moc se nám tam líbilo. Prošli jsme se po Ripperově promenádě, která je místní testovací trasou. Podle toho jak rychle pacient trasu ujde, zjistí, jak na tom je se svým srdcem. Vedle srdečně cévních chorob se tu léčí choroby štítné žlázy, pohybové i duševní, choroby ženské a kožní. K léčbě se využívá i zdravý vzduch, který tu je skutečně osvěžující. I my jsme za těch pár hodin cítili jeho příznivý účinek.

K našim lázeňským zážitkům patří káva, podávána v jedné z cukráren. Barman pochyboval, zda nám dokáže tureckou kávu připravit, protože takový automat nemá. Za chvíli však přinesl objednané zákusky se skutečně vynikající kovu. Ujistili jsme ho, že jsme takovou již dlouho nepili a pochutnali jsme si.

Všechny naše výlety po Jeseníkách byly za hezkého počasí, které jsme tam „chytli“, neobyčejně příjemné. Bydleli jsme sami v  chatě, obklopené přenádhernou krajinou, v oáze klidu a míru, který může poskytnout jenom čistá a nezdevastovaná příroda. Ze všeho tu sálá životodárná přírodní síla a zdá se, že se stačí jen nadechnout a člověk je omlazen a posílen.  Úplně jsme to na sobě cítili a dokonce si to mohli ověřit při stoupání po strmé cestě k naší chatce, které se nám poslední den zdálo snadnější, než při příjezdu.

Uvědomujeme si, jak je všude hezky a kolik zajímavých míst jsme ještě nenavštívili. Stále se můžeme těšit, i když bohužel již také máme zdravotní omezení. Tím však i motivaci žít tak, abychom své neduhy nezhoršovali, ale pomáhali svému tělu v léčení.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *