Jsme občany země „Království perníku“ (69)

V létě není vhodný čas na vážné úvahy. Na internetu však právě běží krátký kurz s Neale Donaldem Walschem, autorem knížky „Hovory s Bohem“. Možná jste četli, možná jen o knize slyšeli. V devadesátých letech, kdy Walsh knihu napsal, znamenala velice nový a zajímavý pohled na některé otázky Kristova učení a řadu náboženských tvrzení. Přikládáme na toto téma dva dětské vtipy.

Jednoho dne přišla matka do kuchyně, kde seděla její malá dcerka a cosi kreslila. „Co to kreslíš?“, zeptala se. „Kreslím Boha, mami“, odpověděla holčička s rozzářenýma očima. „To je hezké, řekla matka. „Ale nikdo neví, jak Bůh vypadá. „Tak mne to nech aspoň dokončit…“ řekla holčička.

Druhý. „Asi tříletá holčička šeptá svému bratrovi, ještě miminku: bratříčku pověz mi, jak vypadá Bůh, já už to začínám zapomínat“. Pokud se dokážete vrátit do svého věku rok, dva, zkuste si vybavit, co jste tenkrát cítili. Pak to z nás rodiče, škola, naše okolí „vytloukli“. Blažení ti, kterým zůstalo aspoň nějaké povědomí. Není třeba vědět, jak Bůh vypadá. Stačí cítit jeho stálou blízkost. Protože k nám stále hovoří, odpovídá na naše otázky, pomáhá řešit naše problémy. Je jedno, zda mu říkáte Bůh, podvědomí nebo intuice jako psychologové, svědomí nebo vnitřní hlas, jako normální lidé. Vaše škoda, když to už necítíte.

My s Lidunkou víme, jak je příjemné, mít v dobách dobrých i zlých jistotu, že nejsme se svým trápením ani radostí sami. Je tu vždy někdo, kdo vede naše kroky, když si plníme své sny.

Na facebooku máme článek o našich oslavách našich výročí . Teď k tomu přidáváme zážitek, který jsme si dopřáli týden dřív. Vrátili jsme se pod Kunětickou horu, kde na úpatí leží „Království perníku“. Bezpočetné spousty různých druhů perníků z celé republiky. Vlastní výrobu a hlavně elán tvůrců je třeba vidět. Doma máme pas země Království perníku, jehož občany jsme se stali.

Z Pardubic jsme se plavili po Labi do přístaviště pod Kunětickou horou, na čisté, až úzkostlivě uklizené lodi s výbornou restaurací a skvělou obsluhou. Zažili jsme také plavbu zdymadlem a byli jsme překvapeni, jak to loď rychle zvládla. V Kuněticích se otáčela a plula zpátky, my jsme vystoupili a pokračovali asi 3 km pěšky pod Kunětickou horu do obdivuhodného „Království perníku“. Prohlídka s mladou průvodkyní muzea byla zážitek především pro malé děti, se kterými jsme byli ve skupině, avšak nebývale jsme si ji vychutnali i my, o 65 let starší. Vypravěčské, herecké, moderátorské a nevím jaké ještě talenty této studentky gymnázia jsou obdivuhodné a moc jí přejeme, aby je dokázala využít k radosti své i druhých.

My jsme díky majiteli měli navíc ještě VIP prohlídku Loveckého zámečku, ve kterém se muzeum nachází, s výkladem, jak od roku 2003 pod jeho vedením vznikalo a jaké má před sebou plány. Zcela jsme omládli elánem také již ne nejmladšího zakladatele a tvůrce muzea, nakažlivou radostí ze všeho, co zde vytvořil a způsobem, jakým dokáže svoji radost rozdávat druhým.

S radostí vám připravíme další článek o tom, kde jsme byli, co jsme zažili a jak se nám odplatou za soucítění a laskavá slova vrací porozumění a obliba druhých. Protože jak jsme si dovolili připomenout již dřív, darovaný úsměv i drobná laskavost se vrací jako bumerang.

  pátek 16. července 2021
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *