Co děláme, když nic nemůžeme? (43)

Již je nám po lidech opravdu smutno. Dokonce si těžko vybavujeme podobu nebo tváře některých. Při tom když se ohlédneme, před chvíli bylo léto a za pár měsíců budou Velikonoce. A my žijeme také opuštění, s nikým se nesetkáme, i kdyby to někdy asi šlo.

Máme několik známých, kteří by nás možná přijali na návštěvu nebo my bychom je pozvali k nám. Avšak společenské ovzduší je tak deformované, že kdyby, nedej Bůh, někdo z nás onemocněl, máme obavu, že by to mohli přičítat našemu setkání. Nepřijde nám to moc normální, bát se navštívit kamaráda jenom proto, aby si nemyslel, že kvůli nám onemocněl. Dřív by nás to ani nenapadlo.

Jednu z menších absurdit současné doby jsme uvědomili tuhle v menším obchodě, v železářství. Prodává se tu všelico, také elektrospotřebiče. A najednou koukám, vidím nějaké drobné kuchyňské potřeby a vedle regály přelepené páskou „ZÁKAZ“. Cedník koupíte, avšak varnou konvici, která je v regálu hned vedle, nikoliv. V Kocourkově si postavili nový záchod. Byli to okouknout ve vedlejších vesnicích a viděli, že to je takové sedátko s dírou. Avšak protože v Kocourkově mají vždy něco originálního, udělali sedátko se dvěma dírami. Při slavnostním otevření si starosta sedl, jednu nohu do každé díry, a udělal to na desku. Omlouváme se, ale na Kocourkov vzpomínáme v těchto dnech velmi často.

Říkala nám známá, se značným opovržením, že někteří rodiče nechají děti celé dopoledne se učit online, jak se tomu říká, přes počítač, v pyžamech. Hned k tomu dodala: „je to tak, jak to je a takové prababičky jako jsem já, si s tím zbytečně lámou hlavy, když je už dávno bolet nebudou, až tato dnešní dětská populace dospěje!“ Opravdu to už není naše starost, a těžko s tím my staří něco uděláme.

Lidé mají dost času a tak se baví třeba tím, že vymýšlejí příběhy se slovy, začínajícími na společné písmeno v celém textu. A tak nám někdo poslal příběh na písmeno „P“ o příčinách současné situace.

Ptáme se: PROČ?

Poněvadž pěstujeme pokrytectví, pohrdáme právem, pravidly, pochlebujeme přemocným, pochybně podnikáme, pokoutně podvádíme, propadáme pokušení, podlézáme, politikaříme, pletichaříme, promíjíme podrazy, pomíjíme příbuzné …

Poněvadž přehlížíme potřebné, pošlapáváme přátelství, podrážíme přátele, ponižujeme partnery, popichujeme plaché, přestáváme promíjet, plácáme plané pomluvy!

Poněvadž pošlapáváme přírodu, plýtváme penězi, potravinami, přejídáme se!

Protože pokrok postupuje příliš překotně, příliš pracujeme, pořád pospícháme!

PROČ? Prostě PROTOŽE!!!

Ke každé z uvedených příčin byste se zajisté dokázali vyjádřit. V některých bychom se možná i poznali. Ovšem určitě nikoho z nás nenapadlo, že důsledky mohou být tak hrozné, a že nás až tak bolestně zasáhnou. Oba s Lidunkou však víme, že nikdy není pozdě.

Protože zatím můžeme, každý den jdeme na procházku, i když většinou jenom kolem Police. Avšak ty 2 nebo 3 kilometry, někdy 4, ujdeme. Dokonce jsme klesli tak hluboko, že chodíme kolem silnice tam a zpět po chodníku. A představte si, chodník je každé ráno vyhrnutý. Radost žít.

pátek 15. ledna 2021