Pouť a tentokrát Polabský skanzen (73)

Přijela pouť. Na náměstí stavějí kolotoče a v Kvíčerovské pekárně pečou koláčky. Babičky a dědečkové zašli do banky a vybrali pro vnoučata peníze na vyzkoušení všech těch atrakcí a dobrot. Kde jsou ty časy, kdy jsme se s pětikorunou povozili a ještě si koupili nějakou dobrotu? Protože se počasí konečně zlepšilo, máme se nač těšit. My se už nepovozíme, na to nemáme žaludek, avšak rádi se podíváme.

My jsme v sobotu 7. srpna navštívili jeden ze tří za evropské peníze částečně opravených kostelů na Broumovsku, kostel v Ruprechticích. Má novou fasádu, opravenu střechu a nová vitrážová okna. Podobně byly opraveny kostely ve Vižňově a v Heřmánkovicích. V Ruprechticích proběhl koncert lektorů kurzů na horny, kteří se celý uplynulý týden věnovali sedmdesáti mladým talentům z Evropy a z Japonska. Tyto kurzy se díky organizátorům festivalu „Za poklady Broumovska“ a jejich příznivcům staly jednou z nejvýznam-nějších podobných akcí v Evropě. Díky takovým lidem přestává být náš region „na konci světa“.

Také nás zajímalo, jak je to letos s návštěvností Broumovských a Polických stěn. O víkendu parkují auta kolem silnice na Hvězdu až do půli cesty do Hlavňova, protože teď v sezóně ani v týdnu parkoviště na Hvězdě nestačí. I tu návštěvníků přibývá a proti době před 20 lety, kdy jsme sem přišli a potkali nahoře na hřebeni dva, tři lidi, je návštěvnost nesrovnatelná. Jistě je to ovlivněno i dobou, kdy se lidé obávají jezdit do zahraničí a je otázkou, zda je hodně lidí na našich lesních pěšinách pro les dobře. V některých zemích již regulují počet lidí na určitých místech vstupným. Nám připadá představa o vstupném do lesa absurdní.

Provázení obavami z návalu návštěvníků jsme se vypravili do dalšího skanzenu (posledně jsme psali o Podorlickém skanzenu), tentokrát v Přerově nad Labem. Vznikl zde na konci 19. století z iniciativy majitele přerovského panství. Ten nechal upravit stavbu z počátku 18. století, bývalou panskou kovárnu na rychtu, na ”staročeskou chalupu“ a vybavit ji národopisnými předměty, pocházejícími z obce a okolí. V roce 1967 zde začalo Polabské muzeum v Poděbradech budovat Polabský skanzen.

Dnes je v muzeu celkem 32 objektů, z toho 7 chalup, 6 špýcharů a 2 stodoly. Ve venkovních objektech, stodolách a kůlnách je nevyčíslitelné množství zemědělského nářadí, jaké si mnozí pamatujeme z dětství. Musíme však přiznat, že asi ve třech případech jsme účel nástroje nepoznali. Možná to je tím, že jsme z Moravy a tu v Polabí používali nářadí jiné. Hůř jsou na tom děti a jejich rodiče, kteří nepoznali skoro nic. Ptali jsme se sami sebe, či nám toho má být líto nebo se dokonce zamýšlet, jak minulost dětem přibližovat.

V obdivuhodně a bohatě zařízených interiérech chalup se odráží život ve středním Polabí od konce 18. do poloviny 20. století. Součástí Polabského skanzenu je i stará škola a pečlivě ošetřované ”zahrádky našich babiček“. Jsou tu zastoupena snad všechna tehdy provozovaná řemesla včetně nástrojů a pomůcek, které řemeslníci ke své práci potřebovali. Přadleny, tkalci, ševci, švadleny, krejčí, kolář, bednář, pradleny, nářadí na zpracování lnu a konopí a další, pro život na vesnici tenkrát potřebné.

Možno tu také vidět uspořádání tehdejší kuchyně, černou kuchyň a mnohá hotová jídla, vybavení a pracoviště dílen řemeslníků. Místnosti jsou oživeny figurínami lidí ve skutečné velikosti, oblečených v tehdejších dobových oděvech, zachycených při různých činnostech. Byli jsme tam 4 hodiny a odešli jenom proto, že už jsme nestačili vnímat. Opět si slibujeme, že se do tohoto úžasného národopisného muzea ještě vrátíme. Naproti přes ulici vaří paní moc dobré kafe.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *