Cokoli, jen na potkání nestřílet

Putujeme přírodou dva, moje žena a já. K příběhům, které na svých cestách prožíváme, patří setkávání s lidmi v prostoru a čase. Prostě s lidmi na cestě. Některá setkání jsou velmi příjemná. A právě podle pocitů je zařazuji do několika šuplíků.

V nejspodnějším mám běžné míjení jako na ulici velkého města, kdy lidé projdou, aniž o sebe zavadí pohledem. Je mi nepříjemné a zatím jsem ten pocit úplně nezvládl. Malinko mne popouzí, když mne z dálky někdo pozoruje a „na dostřel“ nahodí skelný pohled, jakože nevidí. Úplně nejhorší pocit mám, když civí a už se přiblíží natolik, že se chystám pozdravit a otočí pohled i hlavu jinam. To už bych střílel.

Druhá skupina lidí o mne zavadí pohledem, sami nepozdraví, avšak na pozdrav aspoň odpoví. To jsou ti, které maminka zdravit nenaučila. Tu snadno rozeznávám lidi z vesnice a z města. Samozřejmě nezdraví ti druzí, možná i ze zvyku. V tomto případě většinou k nějakému navazování kontaktu nemůže dojít. Nestačím říct víc než Dobrý den a jsou kdesi pryč. Ještě jsem si všiml, že pokud se usmívám, lidé odpovědí na pozdrav s úsměvem. Přece jen je to přirozená lidská „maska“.

Snad je to tréninkem, však daří se mi odhadnout, na koho lze promluvit a navázat s ním rozhovor. Třeba takovou dobrou otázkou „odkud jdete“? Otázka „kam?“ mi už tak patřičná nepřijde. Totiž v té první je v podtextu zájem, co mne čeká. V té druhé pouhá zvědavost.

Když lidi oslovíte, většinou se zastaví. Někdy je vidět, že si rádi popovídají. Někdy si vyměním 2 nebo 3 věty, jindy je těžké se rozloučit. Zatím jsme neměli nikdy nutkání navázat trvalejší vztah. Skutečně stačí „Dobrý den“, „odkud jdete?“ a jedna, dvě věty.

Nejmilejší jsou mi poutníci, kteří se už z dálky usmívají a na doslech nás osloví. Když ještě přidají na naši adresu něco vlídného, nejradši bych je objal. Tu musím podotknout, že si spolu při chůzi povídáme jen velmi málo, takže oslovit nás není problém, stejně jako pozdravit.

Sám většinou sleduji protijdoucí pohledem a trénuju se v předávání drobných obdarovávání pohledem, úsměvem, vlídným slovem. Kdo to zkusí, teprve pak uvidí, jak je na světě dobře.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *